9 C 289/2021-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 27. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 3 779,45 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 24. 1. 2017. Na základě této smlouvy měl právní předchůdce žalobkyně umožnit žalovanému na jeho účtu čerpat peněžní prostředky formou debetního (záporného) zůstatku na účtu až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, čímž mu poskytl kontokorentní úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Současně se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Tento závazek však nesplnil a dostal se na svém účtu do nepovoleného debetního zůstatku. Vzhledem k tomu, že tuto situaci nenapravil ani k výzvě právního předchůdce žalobkyně, převedl tento pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 1. 2020 na zvláštní účet a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky i s úroky. Následně postoupil svou pohledávku na vrácení úvěru na žalobkyni. K datu postoupení pohledávky, tj. k 1. 2. 2021, činil dluh žalovaného na jistině 3 779,45 Kč, na úroku 343,10 Kč a na úroku z prodlení 181,57 Kč. Vzhledem k tomu, že po postoupení pohledávky na žalobkyni již žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, domáhala se žalobkyně zaplacení uvedených částek a dále též běžícího smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny od 2. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za téže období. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto zcela v souladu s citovaným ustanovením jeho souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 12. 2013 uzavřena smlouva o účtu, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně od uvedeného data vedl žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 24. 1. 2017 právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které umožnil žalovanému na shora uvedeném účtu vznik záporného zůstatku až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč Touto formou čerpaný úvěr se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat, přičemž žalovaný byl nejpozději v poslední den lhůty k zaplacení úvěru povinen zajistit na svém účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě všech plateb souvisejících s úvěrem. Pokud by úvěr splatil dříve, mohl jej čerpat opakovaně. Úroky z úvěru měly být hrazeny vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, a to tak, že si je právní předchůdce žalobkyně v tento den odečte od kladného zůstatku na účtu žalovaného, a pokud to nebude možné, přičte je k jistině úvěru, jejíž se stanou součástí a budou tedy nadále úročeny společně s jistinou. K tomuto mělo dojít rovněž v případě, že vznikne nepovolená výše záporného zůstatku na účtu žalovaného. Sjednaná úroková sazba činila dle smlouvy 18,90 % ročně. Dopisem z 3. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o tom, že dne 2. 1. 2020 převedl pohledávku na vyrovnání nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K datu 2. 1. 2020 činil celkový dluh žalovaného 5 411,53 Kč, přičemž sestával z dlužné jistiny ve výši 5 321,92 Kč a z úroku, respektive zákonného úroku z prodlení ve výši 89,61 Kč. Žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě dluhu. Na ten následně dne 16. 6. 2020 uhradil 2 000 Kč, kdy právní předchůdce žalobkyně tuto částku započetl v rozsahu 1 229,65 Kč na jistinu úvěru, v rozsahu 516,75 Kč na úrok a v rozsahu 253,60 Kč na úrok z prodlení. Dále žalovaný uhradil dne 12. 8. 2020 dalších 500 Kč, které byly započteny v rozsahu 312,82 Kč na jistinu úvěru, v rozsahu 122,40 Kč na smluvní úrok a v rozsahu 64,78 Kč na úrok z prodlení. K datu 1. 2. 2021 dlužil žalovaný na jistině úvěru 3 779,45 Kč, na úroku 343,10 Kč a na úroku z prodlení 181,57 Kč. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 1. 2. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 19. 2. 2021, jímž byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 304,12 Kč ve prospěch žalobkyně. Ta vyzvala žalovaného k úhradě dluhu sama prostřednictvím předžalobní výzvy svého zástupce ze 4. 3. 2021, v níž byl žalovaný poučen o tom, že pokud dluh neuhradí ve lhůtě do 19. 3. 2021, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalované pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnil, když žalovanému umožnil čerpat peněžní prostředky formou poskytnutého úvěrového rámce, tedy formou povoleného přečerpání jeho běžného účtu. Žalovanému tím dle shora citovaného ustanovení i dle smlouvy vznikla povinnost nejen tyto prostředky vrátit, ale rovněž zaplatit sjednaný úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že k datu 1. 2. 2021 dlužil na jistině úvěru žalobou požadovaných 3 779,45 Kč, na úroku 343,10 Kč a na úroku z prodlení 181,57 Kč. Bylo přitom právě na něm, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy o úvěru již uhradil zcela, nebo alespoň v širším než žalobou uváděném rozsahu, takovou skutečnost před soudem tvrdil a zejména pak prokázal. Nic takového se však nestalo, žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vyšel z toho, že skutečně dluží žalobkyni požadované částky. 10. Ze shora popsaných důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 779,45 Kč, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě smluvního úroku z úvěru (zčásti kapitalizovaného k datu 1. 2. 2021, zčásti běžícího ode dne 2. 2. 2021 do zaplacení) a zákonného úroku z prodlení (rovněž zčásti kapitalizovaného ke shora uvedenému datu a zčásti běžícího). Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení se přitom opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Žalovaného stíhá povinnost hradit smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení až do úplného uhrazení dlužné jistiny úvěru. 11. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.