9 C 299/2021-67 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 52 539,39 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 9. 5. 2018. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč, který byl následně dohodou smluvních stran ze dne 20. 3. 2019 navýšen na 55 000 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané minimální měsíční splátky poskytnutého úvěru, úroku a souvisejících poplatků, pročež právní předchůdce žalobkyně dopisem z 31. 5. 2020 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil a následně postoupil pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 50 907,37 Kč a dlužných poplatků v celkové výši 1 632,02 Kč, žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 212,41 Kč, běžícího smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ze stejné částky za totéž období. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty z 9. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí kreditní karty, jejímž prostřednictvím by mohl čerpat peněžní prostředky až do částky 40 000 Kč při sjednané úrokové sazbě ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal, že bude poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem a souvisejícími poplatky dle ceníku produktů a služeb právního předchůdce žalobkyně splácet v pravidelných splátkách, jejichž minimální výše činila 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně pak 200 Kč. 5. Z protokolu o převzetí kreditní karty z 9. 5. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně shora uvedený návrh smlouvy akceptoval a že žalovanému byla vydána kreditní karta č. [číslo]. 6. Z návrhu žalovaného na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou, jakož i z akceptace tohoto návrhu provedené právním předchůdcem žalobkyně (oba dokumenty jsou datovány dnem 20. 3. 2019) soud zjistil, že žalovanému byl navýšen úvěrový limit na 55 000 Kč od 20. 3. 2019. 7. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně z 2. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o tom, že k datu 31. 5. 2020 prohlásil veškeré jeho závazky ze shora uvedené smlouvy o vydání kreditní karty za okamžitě splatné, a to z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků žalovaného z této smlouvy. Celkem činil zesplatněný dluh žalovaného 56 751,80 Kč, přičemž žalovaný byl v dopise vyzván k jeho okamžité úhradě. 8. Z výpisu z účtu kreditní karty žalovaného soud zjistil, že k datu 30. 6. 2020 činil celkový dluh žalovaného 54 751,80 Kč. 9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 29. 8. 2018, jakož i z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/27 uzavřené mezi týmiž smluvními stranami dne 3. 12. 2020 a potvrzení právního předchůdce žalobkyně ze 7. 12. 2020 o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy o vydání kreditní karty na žalobkyni. 10. Z vyrozumění o postoupení pohledávky z 18. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni. 11. Z předžalobní výzvy z 10. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 68 623,18 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 12. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci jakkoli relevantní skutková zjištění. 13. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 9. 5. 2018 se žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty, na jejímž podkladě poskytl žalovanému kreditní kartu a umožnil mu jejím prostřednictvím čerpat peněžní prostředky až do výše 40 000 Kč. Tento limit byl později na podkladě dohody smluvních stran navýšen až na 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem, jehož výše činila 23,99 % ročně, a dále se souvisejícími poplatky splácet právnímu předchůdci žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč. Dopisem z 2. 6. 2020 právní předchůdce žalobkyně z důvodu řádného neplnění platebních povinností ze smlouvy žalovaným jednorázově zesplatnil celý dluh ze shora uvedené smlouvy a vyzval žalovaného k jeho neprodlené úhradě. Následně postoupil svou pohledávku z předmětné smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu z předmětné smlouvy předžalobní výzvou žalobkyně z 10. 3. 2021. 14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 19. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnil, když umožnil žalovanému čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty, která byla žalovanému poskytnuta. Bylo tedy na žalovaném, aby v souladu s příslušnými ujednáními smlouvy i s § 2395 o. z. splnil svůj závazek ze smlouvy a řádně splácel vyčerpaný úvěr včetně smluvního úroku a souvisejících poplatků v ujednaných minimálních měsíčních splátkách. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že tyto splátky žalovaným nebyly hrazeny řádně. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že toto tvrzení není pravdivé, soudu řádné splnění svých povinností ze smlouvy nejen tvrdil, ale zejména prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, se soudem nekomunikoval a na podanou žalobu nijak nereagoval. Soud tedy vycházel z toho, že se skutečně dostal do prodlení se splácením úvěru a že aktuálně skutečně žalobkyni dluží na jistině úvěru 50 907,37 Kč a na poplatcích 1 632,02 Kč. 20. S ohledem na shora uvedené posoudil soud žalobu jako oprávněnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 52 539,39 Kč, a to včetně požadovaného smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení. Nárok na zaplacení smluvního úroku vychází jak z ust. § 2395 o. z., tak přímo ze samotné úvěrové smlouvy, v níž byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 23,99 % ročně. Pokud jde o nárokovaný úrok z prodlení, právo na jeho zaplacení vychází z § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 21. Žalobkyně měla v řízení p