10 C 100/2022-30 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 054 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 29. 7. 2021 použil ke své přepravě prostředek právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] dráhy, a. s., a to vlak [číslo] směr [obec], a při přepravní kontrole se kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanou částku tvoří cena jízdného ve výši 54 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč, v souladu s přepravním řádem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu dne 29. 7. 2021 vlakem [číslo] směr [obec], přičemž neměl platný jízdní doklad ani peníze k zakoupení jiného u průvodčího. Totožnost žalovaného byla ověřena z předloženého občanského průkazu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2022. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzavřena smlouva o přepravě osob, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce poskytla žalovanému přepravu do určeného místa, avšak žalovaný za tuto přepravu nezaplatil jízdné. Dle § 18a odst. 1 zák. č. 111/94 Sb., o silniční dopravě a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve znění pozdějších předpisů, je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji podle odstavce 2 písm. c). Doba plnění účtovaného postihu se řídí § 1958 o. z., přičemž dlužník se dostává do prodlení uplynutím dne následujícího po kontrole. Forma výzvy k plnění není žádným předpisem stanovena, proto postačí výzva ústní, kterou dává kontrolor cestujícímu na místě kontroly. Protože žalovaný použil prostředku veřejné hromadné dopravy a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit dlužné jízdné 54 Kč a přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 000 Kč stanovenou ve smluvních přepravních podmínkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně vstoupila do právního vztahu na místo právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a následujících o. z. Žalovaný se ocitl v prodlení a je, ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalovanému uložil povinnost, aby částku 1 054 Kč s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení, jež vynaložila. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč. Ty se sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč /za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby/, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21 % DPH). Soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady tohoto řízení v celkové výši 1 489 Kč žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.