10 C 17/2022-34 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 28. 9. 2021 použil ke své přepravě linku hromadné dopravy v [obec] provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanou částku tvoří jízdné ve výši 30 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalovaný dne 28. 9. 2021 použil ke své přepravě metro – linku A hromadné dopravy v [obec] provozované žalobkyní a při přepravní kontrole v místě [anonymizováno] [část obce] v 9:18 hodin se kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla prokázána občanským průkazem. Mezi účastníky byla dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzavřena smlouva o přepravě osob, na základě které žalobkyně jako dopravce poskytla žalovanému přepravu do určeného místa, avšak žalovaný za tuto přepravu nezaplatil jízdné. Dle § 18a odst. 1 zákona č. 111/94 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji podle odstavce 2 písm. c). Doba plnění účtovaného postihu se řídí § 1958 o. z., přičemž dlužník se dostává do prodlení uplynutím dne následujícího po kontrole. Forma výzvy k plnění není žádným předpisem stanovena, proto postačí výzva ústní, kterou dává kontrolor cestujícímu na místě kontroly. Protože žalovaný použil prostředku veřejné hromadné dopravy a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 500 Kč stanovenou ve smluvních přepravních podmínkách. Soud tedy žalovanému uložil povinnost, aby částku v celkové výši 1 530 Kč zaplatil žalobkyni spolu s úrokem z prodlení. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. Jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění (advokátní tarif), ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč /příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé/, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.