10 C 226/2021-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení žalované částky 23 433 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 23. 4. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 11 143 Kč sestávající z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 984 Kč, úroku ve výši 4 166 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 993 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 564 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 10. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Na svůj dluh uhradila pouze 4 710 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 8. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení (5. 1. 2021) činila dlužná částka 36 533 Kč. Žalobkyně však požaduje jen nesplacenou jistinu ve výši 14 644 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 8 788,93 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 4 978,17 Kč, tj. úroku ve výši 29 % p.a. z dlužné jistiny od 24. 10. 2019, tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 18. 12. 2020, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 594,58 Kč, tj. zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 23. 1.. 2019, tedy od marného uplynutí měsíční lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 18. 12. 2020, úroku ve výši 29 % p.a. a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z dlužné jistiny od 19. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě v podstatě nevyjádřila, na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání odpověděla, že„ podává stížnost proti Okresnímu soudu ve Svitavách do 10 dnů…“. K jednání samotnému se však omluvila, aniž by se k uplatněnému nároku žalobkyně přímo vyjádřila. Soud reakci žalované pochopil tak, že s žalobou nesouhlasí bez bližšího zdůvodnění. Soud pak věc projednal bez účasti žalované u jednání s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř. 3. Z karty zákazníka a ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne 23. 9. 2018, [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 27 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce. Kromě poskytnutých peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 11 143 Kč sestávající z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 984 Kč, úroku ve výši 4 144 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 993 Kč, v součtu mělo jednat o 28 143 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dlužnou částku zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 1 564 Kč (poslední splátka 1 555 Kč). Podle smlouvy činila RPSN 99,99 %. Výpůjční úroková sazba činila 29 % p. a. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2018 a z přílohy č. 1 vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO] žalobkyni pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o zápůjčce. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o postoupení pohledávky. Oznámení bylo žalované odesláno dne 25. 1. 2021, jak vyplývá z předloženého podacího lístku. 6. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 28. 6. 2021, jak vyplývá z podacího lístku. 7. V dané věci soud v obou případech po právní stránce posuzoval spor jako spor ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016. 8. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenými smlouvami o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 17 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Smlouva sice přímo stanoví úrok ve výši 4 166 Kč, stanoví však povinnost zaplatit odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 984 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 993 Kč Tyto poplatky sice dle smlouvy představují jinak pojmenované platby, v podstatě je však třeba je považovat za jakousi další skrytou podobu úroku, neboť jde o plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl těchto poplatků se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť stejně jako sjednaný úrok, i tyto poplatky slouží na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněné poplatky hodnotil jako úplatu za poskytnutí půjček a posuzoval tedy jejich výši. Dospěl přitom k závěru, že částku celkem 11 143 Kč, nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a době trvání úvěru, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl sice nárok i na úhradu úroků, či poplatku, ale pouze do výše, která je jednotlivým půjčkám přiměřená. 9. V obou případech soud považuje za přiměřený úrok ještě ve výši 30 % p. a. z jistiny, což je u zápůjčky ve výši 17 000 Kč a době trvání úvěru 18 měsíců 7 650 Kč. Nad tuto částku považuje soud sjednaný souhrnný poplatek za nepřiměřeně vysoký, tedy dle názoru soudu nepřiměřeně vysoký je poplatek ve výši 3 493 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o části poplatku ve výši 3 493 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z 10. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalované dle smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně [role v řízení] samotné jistinu zápůjčky ve výši 17 000 Kč, úrok či poplatek ve výši 7 650 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tj. více než 4 170 Kč. Soud proto vycházel z toho, že k žádným dalším úhradám nedošlo. Zmíněnou úhradu žalované započetl na shora uvedený poplatek – úrok a dospěl k závěru, že žalovaná na dluh ze zápůjčky dluží 19 940 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované s úhradou jejího dluhu nastalo. 11. Ve zbývající části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 3 493 Kč a souvisejícího příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Žalobkyně uhradila za [anonymizováno] na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 938 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 1 172 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 234 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 234 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v účinném znění). 13. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, který žalovaná měla, tedy v rozsahu 70 % jejích nákladů řízení (85% - 15% = 70%). Náklady žalobkyně pak spočívaly v soudním poplatku ve výši 1 172 Kč, v odměně advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 300 Kč a za jeden úkon podle § 7 advokátního tarifu ve výši 2 060 Kč, ve třech paušálech podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu po 100 Kč a jednom paušálu podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, v náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 2 hod