15 C 154/2022-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 6 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 980 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů v účinném znění (dále jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“). V žalobě tvrdila, že žalovaný byl v době od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, přičemž předmětné vozidlo bylo v uvedeném období evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb. však k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto žalovaného písemně vyzvala k zaplacení příspěvku, žalovaný však na výzvu nereagoval a příspěvek jí doposud nezaplatil. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 5 980 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl dle údajů uvedených v registru silničních vozidel v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka] (dále jen„ Vozidlo“). K Vozidlu nebylo ve shora uvedeném období, tj. celkem po dobu 92 dní, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem dle zák. č. 168/1999 Sb. Žalobkyně dopisem ze dne 18. 2. 2021 vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do svého garančního fondu v celkové výši 5 980 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě příspěvku ve lhůtě 60 dnů od doručení dopisu. Následně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení příspěvku ještě dopisem z 26. 5. 2021 a poté předžalobní výzvou její zástupkyně ze dne 4. 8. 2021, v níž byl žalovaný poučen o tom, že pokud příspěvek nezaplatí nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce soud zhodnotil věc jako spor o zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných dle § 4 zák. č. 168/1999 Sb. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 7. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 9. Podle § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 10. Podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 11. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhl. č. 205/1999 Sb.“) činí denní sazba příspěvku u osobních automobilů se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³ 65 Kč. 12. Podle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. činí výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. 300 Kč. 13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 vlastníkem a provozovatelem Vozidla evidovaným v registru silničních vozidel. Byl tudíž ve smyslu § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. povinen uzavřít k Vozidlu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Tuto povinnost však nesplnil, neboť ve shora uvedeném období k Vozidlu žádné pojištění uzavřeno nebylo (toto tvrzení alespoň ze strany žalovaného nebylo v řízení vyvráceno). Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni zákonný příspěvek za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tedy celkem za 92 dní. Denní výše tohoto příspěvku činila podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb. 65 Kč Celkem tak žalovaného stíhá povinnost k zaplacení příspěvku ve výši 5 980 Kč (65 x 92 = 5 980). Žalovaný je současně podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. povinen uhradit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (viz § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). Žalovaný neprokázal, že by vyhověl opakovaným písemným výzvám žalobkyně a dlužný příspěvek, respektive náklady spojené s jeho mimosoudním uplatněním již žalobkyni uhradil. Soud proto dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. 14. S ohledem na shora uvedené soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 280 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení. 15. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud s ohledem na § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.