15 C 60/2022-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 5. 2020 podanou původně u Obvodního soudu pro Prahu 1, domáhala po žalované zaplacení částky 12 808,47 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 26. 7. 2011. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce zřídil pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. Banka se dále dle dispozic k uvedené smlouvě ze dne zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaná se pak zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná však překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Z uvedeného důvodu předchůdkyně žalobkyně dne 31. 7. 2018 převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 10 708,47 Kč na nově zřízený účet č. [bankovní účet], za účelem hrazení dlužné částky v pravidelných splátkách. Žalovaná však své povinnosti řádně a včas neplnila, pročež předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 3. 12. 2018. Dlužná částka tak činí na jistině 10 708,47 Kč, na smluvních poplatcích 2 100 Kč, celkem tedy 12 808,47 Kč. Žalobkyně se pak domáhá i uhrazení příslušenství dlužné jistiny. Smluvní úrok činil 21,99% ročně. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud předpokládal, neboť žalovaná se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne 26. 7. 2011 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, jakož i z písemných dispozic k této smlouvě z téhož data soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázala zřídit účet č. [bankovní účet] a poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] s povoleným limitem 20 000 Kč a úrokem 21,99% ročně. Z oznámení o zesplatnění ze dne 4. 12. 2018 bylo zjištěno, že dlužná částka ke dni 3. 12. 2018 činila 12 853,35 Kč, přičemž dlužná jistina činila 10 708,47 Kč. Ostatně tato částka vyplývá i z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne 20. 2. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na současnou žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 2. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2020 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 18 207,81 Kč. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 10. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se s účinností k 18. 2. 2020 stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná využila možnosti sjednané služby [anonymizováno], přičemž však překročila sjednaný povolený limit úvěru. Žalobkyně tedy své závazky ze smlouvy splnila, žalovaná však nikoliv neboť dlužnou pohledávku ani přes výzvu neuhradila. Z ničeho přitom nevyplývá, že by po zesplatnění úvěru žalovaná ještě na svůj dluh něčeho uhradila. Na základě shora uvedeného soud shledal žalobu v plném rozsahu oprávněnou a uložil tak žalované povinnost zaplatit žalobkyni 12 808,47 Kč, a to včetně požadovaného smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně, který odpovídá ve smlouvě sjednané úrokové sazbě, a požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované nastalo. 11. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 800 Kč, a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 300 Kč za jeden - celkem 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 AT). Konečně žalobkyni náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 252 Kč (0,21 x (900 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 252 Kč (800 + 900 + 300 + 252).