15 C 62/2022-28 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení 1 215 Kč z titulu nesplněné povinnosti žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), s odůvodněním, že žalovaná neplatila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v období od září 2020 do února 2021 a od září 2021 do listopadu 2021. Žalobkyně požadovala rovněž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb televizního poplatku do dne podání žaloby ve výši 99,04 Kč. 2. Žalobkyně soudu sdělila, že od žalované obdržela dne 1. 3. 2022, tedy po podání žaloby, částku 1 215 Kč a proto bere svou žalobu zpět co do jistiny ve výši 1 215 Kč. 3. Žalovaná soudu přípisem ze dne 27. 4. 2022 sdělila, že dne 1. 3. 2022 uhradila České televizi částku 1 215 Kč a souhlasí s úhradou soudních výloh. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalovaná ve svém návrhu na částečné zpětvzetí žaloby uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení souhlas žalované s tímto postupem předpokládal. 6. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně svoji žalobu co do částky 1 215 Kč zpět. Soud částečnému zpětvzetí žaloby vyhověl a řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. co do částky 1 215 Kč zastavil. Protože byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Na základě výše uvedeného soud výrokem I. řízení co do částky 1 215 Kč zastavil. 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 8. Žalovaná je od září 2014 přihlášena k placení televizních poplatků. Žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2021 vyzvala žalovanou k doplacení dlužných televizních poplatků. 9. Žalovaná se jako vlastník televizního přijímače stala ve smyslu § 8 odst. 2 a § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalované bylo měsíčně žalobkyni platit televizní poplatek ve výši 135 Kč (§ 6 shora citovaného zákona). V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaná ve shora uvedeném období, tedy po dobu celkem devíti měsíců, televizní poplatek nehradila, případně jej hradila pouze částečně. Proto soudu nezbylo, než podané žalobě vyhovět. Pokud žalovaná v uvedených měsících televizní přijímač nevlastnila, bylo její povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného paragrafu ve lhůtě 15 dnů ode, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo žalovanou tvrzeno, natož prokázáno. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že žalovaná částku 1 215 Kč po podání žaloby uhradila, jak vyplývá ze sdělení žalobkyně ze dne 20. 4. 2022. 10. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením shora uvedených měsíčních televizních poplatků, stíhá ji povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení, a ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s přihlédnutím k vládnímu nařízení č. 351/2013. Kapitalizovaná výše zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků ke dni vyhotovení žaloby, tj. k 15. 2. 2022, odpovídá v žalobě požadované částce ve výši 99,04 Kč. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 99, 04 Kč. 11. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť žalovaná dlužnou částku uhradila až po podání žaloby ve věci, žaloba tedy byla podána důvodně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. /převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby/ po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.