16 C 121/2022-67 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 4 977,60 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 8. 7. 2009 uzavřela (její právní předchůdkyně – [jméno] [příjmení] bank) se žalovaným smlouvu, podle níž zřídila a vedla bankovní účet a také poskytovala kontokorent do úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaný se dostal do nepovoleného přečerpání 8 473,55 Kč, banka proto převedla dluh na nový úvěrový účet za účelem splacení dluhu ve splátkách. Žalovaný však své závazky neplnil, banka proto dluh ke dni 11. 5. 2020 zesplatnila. Žalovaný dluží 3 177,60 Kč na jistině, 1 800 Kč na poplatcích, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 342,78 Kč. Žalobkyně žádá i běžící úrok 21,99 % p. a. a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 21. 10. 2021. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu lze uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem 21,99 % p. a. To však žalovaný nečinil a již v dubnu 2020 se dostal do prodlení se splacením jistiny 3 177,60 Kč a neuhradil ani poplatky za upomínky v celkové výši 1 800 Kč. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr. Zároveň se jednalo o úvěr spotřebitelský, soud proto posuzoval i soulad s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný měl podle § 2395 OZ povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, ze smlouvy vyplývala povinnost zaplatit i poplatky za upomínky. Tato povinnost tedy trvá. Na věc nedopadá omezení stanovené v § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se žalovaný dostal do prodlení ohledně celé žalované jistiny těsně před účinností tohoto ustanovení. Nárok na úrok z prodlení je opřen o § 1970 OZ, jeho výše vyplývá z nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 písm. bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. c/ této vyhlášky a 21% DPH). Žalobkyně se sice domáhala nákladů bez aplikace § 14b advokátního tarifu, avšak zdejší soud ročně řeší desítky obdobných žalob založených na smlouvách předchůdkyně žalobkyně, přičemž platí, že postoupení pohledávky nemůže zhoršit právní postavení dlužníka, nehraje tedy roli, že typizovaný nárok v tomto řízení uplatňuje právě tato žalobkyně. Tyto náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.