16 C 173/2022-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 000 K, úroku 25,85 % ročně z této částky od 14. 5. 2018 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že dne 13. 5. 2018 se žalovaným uzavřela její pr. předchůdkyně, spol. [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru částku 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím, a to ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný však neuhradil ničeho, žalobkyně tak žádá kormě jistiny a úroku i úrok z prodlení z jistiny od 14. 6. 2019 Usnesením ze dne 5. 1. 2021, č. j. 16 C 231/2020-52, soud řízení co do smluvní pokuty ve výši 4 426 Kč zastavil a zároveň připustil rozšíření žaloby o úrok 10 % ročně z jistiny od 15. 8. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 31 000 Kč, kterou se zavázal vrátit a spolu s tím zaplatit„ náklady spotřebitelského úvěru“: úrok ve výši 28 % jistiny (tj. 8 680 Kč), poplatek za správu úvěru ve 6 820 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 5 890 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 4 030 Kč. 5. Ze smlouvy o prodeji části závodu a ze smluv o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení soud zjistil, že pohledávka byla přes několik subjektů postoupena na žalobkyni. 6. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný cokoliv zaplatil 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, která jsou ve vzájemném souladu. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 9. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 12. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Ze skutkových zjištění a citované úpravy je zřejmé, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny. 14. Ohledně úroku je situace složitější. Úrok byl ve smlouvě sjednán jasně ve výši 28 % z jistiny, tedy nikoliv jako běžící. Je pravda, že smlouva zmiňuje i úrokovou sazbu roční – i pokud bychom na základě informace o roční úrokové sazbě (kterou soud považuje skutečně pouze za informativní, jejím účelem je splnit požadavky kladené zákonem o spotř. úvěru) uvažovali o tom, že úrok byl sjednán jako běžící, jednalo by se o střet dvou výkladů (úrok v absolutní částce určené poměrem jistiny x úrok běžící), přičemž pro spotřebitele výhodnější a tedy přednostní (§ 1812 odst. 1 OZ) by byl výklad o úroku ujednaném v absolutní částce určené poměrem jistiny. Žádný běžící úrok tedy není na místě. 15. Soud proto žalobkyni přiznal částku 31 000 Kč, úrok 8 680 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 000 Kč od 15. 8. 2019 do zaplacení (§ 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“. Náhrada nákladů řízení činí 3 418 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b advokátního tarifu, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 1 240 Kč). Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Žalobkyně se sice domáhala náhrady nákladů bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně jen u zdejšího soudu byly podány již desítky žalob založených na smlouvách poskytovatele [právnická osoba], přičemž se pravidelně jednalo o žaloby podávané na ustáleném vzoru, ve kterých se měnila v podstatě jen čísla. Pokud je žaloba nyní mírně odlišná, je to dáno postoupením pohledávky jinému subjektu, avšak postoupení pohledávky nemůže zhoršit právní postavení dlužníka. Aplikace § 14b advokátního tarifu proto byla na místě. 17. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.