16 C 198/2022-29 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení několika částek - jistiny 10 000 Kč, poplatku 1 950 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 2 500 Kč, smluvní pokuty 5 000 Kč a zákonných úroků z prodlení z částky 11 950 Kč. Tvrdila, že dne 22. 2. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, kterou žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s poplatkem 1 950 Kč do 24. 3. 2021. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo rovněž právo na zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu 5 000 Kč a právo na účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč za 5 upomínek. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč jakožto bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 950 Kč do 30 dnů. V čl. 2 smlouvy bylo sjednáno, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré doposud vyúčtované poplatky přirostou k jistině zápůjčky a stanou se její součástí. Pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků plynoucích ze smlouvy pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný byl v případě svého prodlení rovněž povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jejím prodlením, konkrétně mimo jiné poplatek 500 Kč za písemnou upomínku nebo výzvu k úhradě s tím, že žalobkyně byla dle smlouvy oprávněna žalovanému zaslat maximálně 5 výzev. 5. Z části výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 22. 2. 2021 žalovanému částku 10 000 Kč. 6. Z upomínek z 31. 3. 2021, 7. 4. 2021, 14. 4. 2021, 23. 4. 2021 a 8. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jejího dluhu plynoucího ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce. 7. Z předžalobní výzvy z 27. 7. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku dne [datum] odeslána na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě jejího dluhu rovněž prostřednictvím své právní zástupkyně. 8. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně poskytla dne 22. 2. 2021 žalovanému převodem na účet zápůjčku ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 950 Kč do 30 dnů. Současně byla pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením, mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv zaplatil. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ OZ“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ z. s. ú.“). 10. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 122 odst. 1 z. s. ú. platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 2 věty prvé z.s.ú. platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Podle § 122 odst. 3 z. s. ú. platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. Z citované právní úpravy vyplývá, že přenecháním peněz vznikla mezi stranami smlouva o zápůjčce, tedy i povinnost žalovaného tuto částku spolu se smluveným úrokem (který byl formálně označen jako poplatek, ale svou funkcí – odměna za užívání peněz – odpovídá povaze úroku) vrátit v ujednané době. To však žalovaný neučinil, jeho povinnost k vrácení částky 10 000 Kč a úroku 1 950 Kč tedy trvá. Nadto prodlením se vlivem smluvního ujednání stal tento poplatek/úrok součástí jistiny. Okamžikem prodlení tak též vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 12. Žalobkyně má právo i na ujednanou smluvní pokutu. Ta je žalována v částce 5 000 Kč, tj. 50 % jistiny – žalovaná částka přesně vyhovuje zákonnému limitu § 122 odst. 3 z. s. ú. – žalovaný má proto povinnost zaplatit žalovanou smluvní pokutu. 13. Nárok na zaplacení částky 2 500 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalované soud považuje za oprávněný pouze částečně. Jak vyplývá z předložených důkazů, žalobkyně vyzývala dluhu celkem pěti písemnými upomínkami. Soud má však za to, že takový postup nelze považovat za účelný. Podle názoru soudu v situaci, kdy dlužník nereaguje ani na opakovanou upomínku k zaplacení dluhu ze strany věřitele, již nemá smysl, aby jej věřitel nadále upomínal, naopak je namístě přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu, neboť je evidentní, že dlužník jej dobrovolně zaplatit nehodlá. Soud proto za účelně vynaložené náklady považuje toliko částku ve výši 1 000 Kč, která odpovídá sjednanému poplatku za dvě písemné upomínky k úhradě dluhu (čl. 2 smlouvy). Naopak na zbývající nárokovanou částku ve výši 1 500 Kč je třeba ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ nahlížet jako na smluvní pokutu, přičemž tato smluvní pokuta ve spojení s přiznanou smluvní pokutou 5 000 Kč, jež představuje polovinu poskytnuté jistiny zápůjčky, již přesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ. Z toho důvodu soudu nezbylo, než žalobu co do částky 1 500 Kč (tedy v částce smluvní pokuty přesahující polovinu jistiny) zamítnout. 14. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v podstatné části, soud jí proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů jejího zastoupení ve výši 1 200 Kč (mimosmluvní odměna advokáta 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu a tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 200 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.