16 C 206/2022-68 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 4 828 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 15. 1. 2003 uzavřela její právní předchůdkyně ([právnická osoba], resp. její pr. předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. Úvěrový rámec činil 16 000 Kč, úroková sazba 22,68 % p. a. Žalovaný se zavázal platit měsíční splátky v určité minimální výši. Svoji povinnost však neplnil řádně, banka proto ke dni 26. 3. 2004 využila možnost zesplatnění sjednanou v podmínkách. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného včetně úroků a poplatků celkem 12 150 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne 18. 6. 2019 s účinností 21. 6. 2019 postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka 5 384 Kč, z toho 4 183 Kč na jistině, 645 Kč na poplatcích, 556 Kč na úroku z prodlení. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný postupně čerpal jistinu prostřednictvím kreditní karty, avšak dostal se do prodlení se splácení, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovanou jistinu a úroky a poplatky s ní spojené žalovaný nezaplatil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Po právní stránce soud podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postupoval podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObchZ“) a dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“). Podle § 497 ObchZ byl žalovaný povinen vrátit jistinu a úroky, ze smlouvy pak vyplývala povinnost zaplatit příslušné poplatky. To neučinil, dostal se do prodlení a tím se aktivovala i povinnost zaplatit úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 OZ ve spojení s nař. vlády č. 142/1994 Sb. Soud proto žalobě plně vyhověl. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.