16 C 216/2022-28 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím z titulu dlužných [anonymizováno] poplatků. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se jako držitel [anonymizována dvě slova] dne 31. 12. 2015 přihlásil jako poplatník [anonymizováno] poplatku do příslušné evidence. Tím mu vznikla povinnost platit [anonymizováno] poplatek. Žalovaný této povinnosti nedostál, když poplatek ve výši 135 Kč měsíčně nezaplatil za období 10/2019 – 02/2020, celkem ve výši 675 Kč. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný byl přihlášen od 31. 12. 2015 jako poplatník [anonymizováno] poplatků. Z ničeho nevyplynulo, že by v období 10/2019 – 02/2020 žalobkyni cokoli zaplatil. Žalovaný jako vlastník televizního přijímače se stal ve smyslu § 8 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalovaného bylo měsíčně žalobkyni platit televizní poplatek ve výši 135 Kč (§ 6 shora citovaného zákona). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný za shora uvedené měsíce televizní poplatek zaplatil. Proto soudu nezbylo, než podané žalobě vyhovět. Pokud žalovaný v uvedených měsících televizní přijímač nevlastnil, bylo jeho povinností dle § 8 odst. 6 shora citovaného zákona písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona (tj. žalobkyni) změny ve skutečnostech rozhodných pro evidenci a placení televizních poplatků a v souladu s odst. 8 citovaného paragrafu ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost odůvodňující odhlášení televizního poplatku, připojit i písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Nic takového nebylo tvrzeno, natož prokázáno. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud na základě všech shora uvedených závěrů proto výrokem I. podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 726 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.