16 C 219/2022-26 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný byl dne 4. 11. 2021 ošetřen a pobýval v záchytné stanici žalobkyně. Náklady ubytování a ošetření činily celkem 2 500 Kč. Tento dluh žalovaný uznal co do důvodu i výše. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu lze učinit závěr, dle kterého byl žalovaný dne [datum] ošetřen a pobýval v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně. Náklady ubytování a ošetření činily 2 500 Kč Tyto náklady se žalovaný zavázal uhradit v uznání dluhu ze dne 5. 11. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Podle tohoto ustanovení platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Žalovaný tedy byl povinen náklady záchytné služby uhradit. Soud proto (i s ohledem na to, že žalovaný dluh uznal ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž existence dluhu nebyla vyvrácena) žalobě plně vyhověl. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení 2 089 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.