16 C 22/2022-34 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 20. 7. 2021 do zaplacení. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které žalovanému poskytovala televizní vysílání a na základě které žalovanému pronajala set-top box. Žalovaný po ukončení této smlouvy nevrátil koncové zařízení, je proto podle smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu 5 000 Kč za nevrácené koncové zařízení. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný měl na základě smlouvy ze dne 21. 10. 2020 – o poskytování služeb elektronických komunikací ([anonymizována dvě slova]) pronajatý set-top box. Smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě 5 000 Kč pro případ nevrácení koncového zařízení. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena k 31. 3. 2021. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný, ač vyzýván, koncové zařízení vrátil či zaplatil smluvní pokutu. Po právní stránce soud věc posuzoval jako spor ze smíšené smlouvy – jednalo se o smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a zároveň smlouvu o nájmu podle § 2201 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Povinnost vrátit pronajatou věc po skončení nájmu byly zajištěna smluvní pokutou podle § 2048 OZ. Žalovaný pronajatou věc – koncové zařízení – nevrátil, má tak podle smlouvy povinnost za nevrácené zařízení zaplatit smluvní pokutu 5 000 Kč. Nárok na úrok z prodlení je opřen o § 1970 OZ, jeho výše vyplývá z nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě plně vyhověl. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 písm. bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. c/ této vyhlášky a 21% DPH). Žalobkyně sice žádala náhradu nákladů řízení bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně jen u zdejšího soudu má či za poslední dva roky měla více než deset žalob, které se liší jen v drobnostech, jsou tedy typickými formulářovými žalobami ve smyslu § 14b advokátního tarifu Tyto náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.