16 C 223/2022-32 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky dlužného pojistného dle pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění ke dni 15. 9. 2020, jejímž předmětem bylo„ Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli“. Žalobkyně tvrdila, že pojištění zaniklo dne 24. 12. 2021 pro nezaplacení splatného pojistného za dobu od 15. 9. 2021 do 24. 12. 2021. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 33 Kč za období od 25. 12. 2021 do 31. 8. 2022. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 14. 9. 2020 smlouvu, jejímž předmětem byla odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli a podle níž pojištění vzniklo s účinností od 15. 9. 2020 a bylo stanoveno roční pojistné na částku 1 000 Kč. Účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly dne 24. 12. 2021 pro neplacení pojistného. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný dlužné pojistné uhradil. Soud žalobu shledal důvodnou. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil dle ust. § 2758 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovanému takto vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dle shora citované pojistné smlouvy pojistné za uvedené období v žalované částce. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě plně vyhověl. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.