16 C 25/2022-48 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 11. 2019 peněžní prostředky nejprve ve výši 8 000 Kč a po uzavření dodatku ze dne 29. 11. 2019 dalších 8 000 Kč, celkem tedy 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 27. 12. 2019. Žalovaný však částku nevrátil, čímž vznikla povinnost hradit smluvní pokutu 0,1 % denně za každý den prodlení a náklady upomínání. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena ke dni 14. 6. 2021. Žalobkyně tak požaduje zaplacení 16 000 Kč na jistině, 150 Kč na nákladech upomínání a 8 000 Kč na smluvní pokutě spolu se zákonnými úroky z prodlení z jistiny. Dále též požaduje částku 690 Kč za náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že (právní předchůdce) žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný se zavázal částku vrátit do 30 dnů. Smlouva byla bezúročná. Na třetí straně smlouvy byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny pro případ prodlení s úhradou. Rovněž byl ujednán poplatek 50 Kč za upomínku. Žalovaný stvrdil převzetí jistiny v hotovosti. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že se jí mění smlouva z 27. 11. 2019 tak, že se jistina navyšuje na 16 000 Kč. 6. Z výpisu z účtu ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni verifikační platbu 1 Kč a žalobkyně zaslala žalovanému částku 8 000 Kč. 7. Z upomínek ze dnů 10. 1. 2020, 27. 1. 2020 a 7. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně třikrát upomínala žalovaného o úhradu dluhu. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem. 9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný cokoliv zaplatil. 10. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2390 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako zápůjčku (nemohlo jít o úvěr, neboť strany nesjednaly úplatu za poskytnutí peněžních prostředků). 11. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Žalovaný má tak povinnost jistinu 16 000 Kč vrátit. Z této částky soud podle § 1970 OZ přiznal i běžící a kapitalizované úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Smluvní pokuta byla ujednána platně a zažalována v souladu s omezením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud ji proto přiznal v žalované výši. Stejně tak je po právu i nárok na 150 Kč za odeslané upomínky. 14. Naopak v rozporu s § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je požadavek na zaplacení dalších 690 Kč za náklady vymáhání. Uvedené ustanovení však stanoví, že„ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu“. V posuzované věci však nelze považovat náklady za vymáhání ve výši 690 Kč za účelné, neboť se jedná o další náklady vynaložené poté, co již věřitel třikrát marně vyzýval žalovaného k zaplacení – vůle žalovaného nezaplatit byla evidentní, jakékoli další náklady vymáhání tedy byly neúčelné. Částka 690 Kč nemůže být přiznána ani jako smluvní pokuta, neboť zákonný limit výše smluvní pokuty dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru byl již naplněn smluvní pokutou 8 000 Kč. 15. Soud proto žalobě až na částku 690 Kč vyhověl. 16. Žalobkyně tedy byla v řízení téměř plně úspěšná a soud jí proto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů 2 230,50 Kč (2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 1 úkon po 150 Kč /předžalobní výzva byla toliko výzvou jednoduchou/ podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 2, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 960 Kč zaplacený soudní poplatek). 17. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. 18. Lhůtu k plnění ve výroku pod body I a II tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.