16 C 344/2021-42 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 9. 2020 poskytla její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) žalovanému částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 30. 10. 2020 spolu s poplatkem 920 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena přes mezivěřitele. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, dle něhož právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne 30. 9. 2020 peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem 920 Kč. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv zaplatil. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr (poplatek jako odměna za poskytnutí peněz plnil funkci úroku). Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný má tak povinnost jistinu 4 000 Kč vrátit (poplatek nebyl předmětem žaloby). Z této částky soud podle § 1970 OZ přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně tedy byla v řízení plně úspěšná, má proto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů ve výši 1 489 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 400 Kč zaplacený soudní poplatek). Žalobkyně sice žádala o náhradu nákladů řízení bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně ve věci se jednalo o typickou formulářovou žalobu ve smyslu právě § 14b advokátního tarifu. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku pod body I a II tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.