16 C 353/2021 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 24 600 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2020 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 8. 4. 2020 a zaplatit poplatek 4 600 Kč. Žalovaný však ničeho nezaplatil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení 24 600 Kč na jistině spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2020 soud zjistil, že (právní předchůdce) žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal částku vrátit do 30 dnů a zaplatit úrok 4 600 Kč. 5. Z výpisů z účtu za období 7. - 9. 3. 2019 a 17. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni verifikační platbu 1 Kč a žalobkyně zaslala žalovanému částku 20 000 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný cokoliv zaplatil. 8. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 9. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Žalovaný má tak povinnost jistinu 20 000 Kč vrátit. Z této částky soud podle § 1970 OZ přiznal i běžící a kapitalizované úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud však žalobu zamítl co do úroku z prodlení z částky 4 600 Kč, tedy úroku z úroku – ten je podle § 1806 OZ nepřípustný, není-li ujednáno jinak, což nebylo. 12. Žalobkyně tedy byla v řízení téměř plně úspěšná soud jí proto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů 2 436 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 984Kč zaplacený soudní poplatek). Žalobkyně sice žádala náhradu nákladů řízení bez aplikace § 14b advokátního tarifu, avšak soud řešil již vícero žalob založených na smlouvách společnosti [právnická osoba], nadto formulářový charakter žaloby je patrný i z generického textu samotné žaloby. Jedná se tedy o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b advokátního tarifu. 13. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. 14. Lhůtu k plnění ve výroku pod body I a II tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.