16 C 355/2021-45 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 1 500 Kč a úroku z prodlení z titulu ceny za technický úkon – zpětný odtah vozidla. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu uznává, zároveň však uvedla, že by měl být zvážen rozsah povinnosti, neboť nedošlo ke zpětnému odtahu vozidla – došlo pouze k jeho naložení a opětovnému složení, neboť žalovaná na místo dorazila v okamžiku naložení vozidla. Žalobce poté navrhl vydání rozsudku pro uznání a doplnil, že žalovaná uhradila částku 1 500 Kč a 3 456 Kč, která byla započítána v částce 1 500 Kč na jistinu, v částce 69 Kč na úroky a v částce 3 477 Kč na náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud ve věci nemohl vydat rozsudek pro uznání – třebaže žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok uznává, vzápětí zpochybnila výši žalovaného nároku. Její podání tedy nebylo možné hodnotit jako uznání podle ve smyslu § 153a o. s. ř. Co do skutkového stavu lze uzavřít, že žalovaná skutečně zaparkovala vozidlo v místě, kde byl zákaz stání, vozidlo bylo naloženo a vzápětí (bez odtažení vozidla) složeno. Žalovaná dne 3. 1. 2022 žalobci zaplatila 1 500 Kč a 3 546 Kč. Vzhledem k tomu, že zaplacená částka pokrývá žalované úroky i jistinu, tak ke dni rozhodnutí soudu pohledávka již neexistuje – zanikla splněním (§ 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Soud proto musel žalobu zamítnout. Plně úspěšná žalovaná má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak vynaložila náklady na své vyjádření, které však nepovažuje za účelné, neboť žalovaná pohledávku následně uhradila. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.