16 C 361/2021-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 216,09 Kč s úrokem z prodlení z titulu nezaplaceného plnění dle tří účastnických smluv. Předmětem účastnických smluv byly mj. služby poskytované třetími subjekty, koupě koncového zařízení a pronájem zařízení. Žalovaná však nesplnila svou povinnost k úhradě ceny služeb a nájemného – dostala se do prodlení s úhradami v žalované výši. Částka byla postupně splatná dle jednotlivých vyúčtování, (vždy 20. dne v měsících 06-09/2020). Úrok z prodlení žalobkyně požaduje od 21. 9. 2020 v zákonné výši. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z účastnické smlouvy ze dne 25. 2. 2020 (ve spise na č. l. 6) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalované základní a doplňkové služby a žalovaná se za ně zavázala platit, to vše po dobu neurčitou. Smlouva se týkala telefonního čísla. 5. Stejný závazek obsahovala i účastnická smlouva Pevný internet ze dne 23. 3. 2020 (č. l. 9), která však obsahovala ještě ujednání o pronájmu koncového zařízení. Součástí smlouvy byl ceník pronájmu koncových zařízení. 6. Stejný závazek obsahovala i účastnická smlouva T-Mobile TV ze dne 20. 3. 2020 (č. l. 13), která obsahovala ještě ujednání o pronájmu koncového zařízení. Součástí smlouvy byl ceník pronájmu koncových zařízení. 7. Z ceníku pronájmu koncových zařízení (č. l. 33 a dále elektronicky v soudním systému ISAS) soud zjistil výši nájemného za koncové zařízení pro internetové (50 Kč měsíčně) i televizní (30 Kč měsíčně) připojení. 8. Ze souboru vyúčtování služeb a přehledu služeb po číslech na č. l. 17-26 soud zjistil, že za služby, služby třetích stran a nájemné žalobkyně vyúčtovala částky odpovídající žalobě. 9. Z dalších předložených listin soud neučinil žádní zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. 10. O skutkovém stavu lze učinit závěr, dle něhož žalovaná převzala od žalobkyně k užívání dvě zařízení. Z ničeho nevyplývá, že by za ně uhradila žalované nájemné. Žalovaná rovněž využila platebních a dalších služeb poskytovaných žalobkyní či jejím prostřednictvím třetím stranami. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná dlužnou částku v celkové výši 10 216,09 Kč zaplatila. 11. Po právní stránce soud postupoval podle § 1746 odst. 2, § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a podle smlouvy. 12. Podle § 2201 OZ platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 13. Podle § 1746 odst. 2 OZ platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 14. Účastnické smlouvy byly smlouvami smíšenými, tj. smlouvami obsahujícími několik dílčích smluvních typů. Proto toto řízení je podstatné, že obsahovaly nájemní smlouvu a smlouvu o zajištění služeb třetích stran (jejíž součástí byla povinnost žalované platit za tyto služby žalobkyni), jako smlouvu zákonem blíže neupravenou. Z citované úpravy a závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že žalovaná nesplnila svou zákonnou a smluvní povinnost zaplatit cenu služeb, cenu služeb třetích stran a nájemné v žalované výši. 15. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Soud proto žalobě plně vyhověl. 17. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 452 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení 2 252 Kč. 18. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatila žalobkyni k rukám její zástupkyně. 19. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.