16 C 374/2021-74 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 951,55 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její pr. předchůdkyně, [právnická osoba], dne 10. 1. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o účtu a následně dne 2. 5. 2019 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu s limitem 42 000 Kč a úrokem 18,9 % ročně. Žalovaný však úvěr přečerpal a nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, proto byla pohledávka dne 1. 1. 2021 převedena na evidenční účet pohledávek. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 4. 2021. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze Smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 2 5. 2019 mezi žalovaným a žalobkyní (jjeí pr. předchůdkyní) soud zjistil, že žalovaný touto smlouvou získal možnost přečerpat svůj účet do výše povoleného limitu. V čl. 2 byl sjednán limit kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Úroková sazba kontokorentu byla sjednána ve výši 18,9 %. V čl. 3 byla sjednána povinnost klienta splatit kontokorent nejpozději do jednoho roku od poskytnutí kontokorentu. V čl. 3 bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za splatný při prodlení s úhradou závazku. 5. Z výpisů z účtu za období 1. 1. 2019 – 1. 4. 2021 (č. l. 20 a dále elektronicky v systému CEPR) soud zjistil, že ke dni 1. 1. 2021 byl žalovaný na svém účtu v mínusu 26 951,55 Kč. V mínusu byl více než rok 6. Z listiny označené jako„ Podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že banka ke dni 1. 5. 2021 evidovala dluh žalovaného 26 951,55 Kč na jistině, s úroky celkem 29 361,79 Kč. 7. Z oznámení o postoupení ze dne 21. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. 8. Z ostatních předložených listin soud neučinil soud žádná zjištění, která by měla vliv na rozhodnutí ve věci. 9. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalovaný jednak překročil limit kontokorentu, jednak vyčerpanou částku žalobkyni včas nevrátil a v současnosti dluží celkem na jistině a kapitalizovaných úrocích 29 361,75 Kč. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv uhradil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. 10. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), platí, že ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 11. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 13. Ze skutkových zjištění a citované právní úpravy je patrné, že smlouva uzavřená mezi stranami byla kontokorentem ve smyslu § 2665 OZ Smluvní i zákonnou povinností žalovaného tak bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úrok (§ 2395 OZ). To však žalovaný neučinil, jeho povinnost tedy trvá. Výše úroku, kterou je povinen platit po 90 dnech od okamžiku prodlení je však limitována ustanovením § 122 odst. 4 ZSÚ – soud proto běžící úrok přiznal jen do výše tohoto limitu, neboť v prodlení s celou žalovanou částkou byl žalovaný nejpozději ke dni 2. 1. 2021, ve zbývajícím rozsahu žalovaný úrok soud zamítl. 14. Právo na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny (ode dne následujícího po dni splatnosti celé této částky) pak vyplývá z § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. 16. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. má plně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 079 Kč a z nákladů právního zastoupení (odměna dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 2 531 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně sice žádala náhradu nákladů řízení bez aplikace §14b advokátního tarifu, avšak zdejší soud řešil již desítky obdobných generických žalob z kontokorentních smluv právní předchůdkyně žalobkyně, ať už podaných přímo žalobkyní či její právní předchůdkyní (přičemž platí, že postoupením pohledávky nemůže být zhoršeno postavení dlužníka). 17. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 o. s. ř.