16 C 385/2021-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 13 297,54 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 2. 2020 peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 29. 3. 2020 a zaplatit poplatek 2 312 Kč. Žalovaný však částku nezaplatil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná částka 9 312 Kč na jistině, 3 998 Kč na smluvní pokutě (0,1 % denně za období od 30. 3. 2021 do 1. 6. 2021). Dále žalobkyně požaduje 100 Kč na nákladech upomínání a 473 Kč na nákladech vymáhání. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 2. 2020 soud zjistil, že (právní předchůdkyně) žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 000 Kč, žalovaný se zavázal částku vrátit do 55 dnů a zaplatit úrok 2 312 Kč. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně za každý den prodlení a poplatek 50 Kč za upomínku. Jiné náklady vymáhání ujednány nebyly. 5. Z výpisů z účtu za období 1. - 29. 2. 2020 a 15. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni verifikační platbu 1 Kč a žalobkyně zaslala žalovanému částku 11 000 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem. 7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil více, než vyplývá z žaloby. 8. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o úvěru podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 9. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Žalovaný tak měl povinnost jistinu 11 000 Kč vrátit – z té zbývá zaplatit 9 312 Kč. Z této částky soud podle § 1970 OZ přiznal i kapitalizovaný a běžící úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Smluvní pokuta byla ujednána platně a zažalována v souladu s omezením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud ji proto přiznal v žalované výši. Stejně tak je po právu i nárok na 100 Kč za odeslané upomínky. 12. Soud však zamítl žalobu o náhradu nákladů vymáhání, neboť ty nebyly mezi stranami ujednány. 13. Žalobkyně tedy byla v řízení téměř plně úspěšná soud jí proto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů 2 452 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH, 1 000 Kč zaplacený soudní poplatek). 14. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. 15. Lhůtu k plnění ve výroku pod body I a III tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.