16 C 4/2022-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 6 107,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 3. 2021. Tvrdila, že žalovanému poskytla prostředky ve výši 4 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 1 247,47 Kč do 16. 4. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně proto kromě jistiny a poplatku žádá i smluvní pokutu 0,1 % denně za období od 17. 4. 2021 do 17. 11. 2021 a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. O skutkovém stavu lze uzavřít, že dne 19. 3. 2021 žalobkyně na základě smlouvy o úvěru zaslala na účet žalovaného částku 4 000 Kč, žalovaný se zavázal jistinu vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 247,47 Kč do 16. 4. 2021. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný, ač vyzýván, částku jistiny spolu s poplatkem vrátil. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ). 7. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Žalovaný má tak povinnost jistinu 4 000 Kč vrátit i s ujednaným poplatkem, plnícím funkci úroku. 9. Smluvní pokuta byla ujednána platně a zažalována v souladu s omezením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud ji proto přiznal v žalované výši. 10. Soud proto žalobě plně vyhověl. 11. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč. Žalobkyně sice žádala náhradu nákladů bez aplikace § 14b advokátního tarifu, avšak u zdejšího soudu je vícero žalob založených na smlouvách žalobkyně, nadto text žaloby je evidentně formulován genericky. Jedná se proto o formulářovou žalobu ve smyslu § 14b advokátního tarifu. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám její zástupkyně. 12. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.