16 C 41/2022-32 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky coby dlužného pojistného vyplývajícího ze smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění„ [anonymizována dvě slova]“. Ve smlouvě bylo sjednáno čtvrtletní pojistné ve výši 2 344 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné za období 3. 12. 2020 do 12. 3. 2021. Pojištění zaniklo ke dni 12. 3. 2021. Za období od 3. 12. 2020 do 12. 3. 2021 činí dlužné pojistné částku ve výši 2 571 Kč a poplatek ve výši 600 Kč představující náklady za vymáhání dlužného pojistného. Vedle dlužného pojistného za uvedené období žádá žalobkyně i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 216 Kč od 13. 3. 2021 do 7. 1. 2022. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný měl dle smlouvy platit pojistné za pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 2 344 Kč čtvrtletně, přičemž z ničeho nevyplynulo, že by tak v období od 3. 12. 2020 do 12. 3. 2021 činil. Soud žalobu shledal důvodnou. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 2458 a n.), a shledal, že uzavřené smlouvy neporušují kogentní ustanovení těchto předpisů. Žalovanému takto vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dle shora uvedené pojistné smlouvy pojistné za uvedené období v částce 2 344 Kč čtvrtletně. Poměrná výše pojistného za dané období odpovídá žalované částce. Soud proto žalobkyni přiznal žalovanou částku s příslušenstvím. Povinnost zaplatit úrok z prodlení vznikla podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 315/2013 Sb. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Takto soud žalobkyni přiznal podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč a náhradu 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění ve výroku č. I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.