16 C 7/2022-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 196 734,16 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 17. 12. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Úvěrový rámec činil 200 000 Kč, úroková sazba 14,15 % p. a. Dne 17. 12. 2018 byla žalovanému poskytnuta částka ve výši úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal platit měsíční splátky v minimální výši 3 200 Kč měsíčně, a to od 15. 1. 2019. Žalovaný však svoji povinnost neplnil řádně, úvěr byl proto dle čl. 12 a čl. 13 produktových podmínek zesplatněn. Dluh žalovaného činí 196 734,16 Kč na jistině, 5 025,11 Kč na úroku. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 17. 12. 2018 soud zjistil, že úvěrový rámec činil 200 000 Kč, úrok 14,15 % p. a. V čl. II.4 byla sjednána výše splátek, součástí smlouvy byly produktové podmínky. Z čl. III.12 smlouvy soud zjistil, že pro případ prodlení bylo sjednáno právo banky úvěr ihned zesplatnit. 5. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 12. 2018 soud zjistil, že dne 17. 12. 2018 byla žalovanému poskytnuta částka 200 000 Kč. 6. Z výpisů z úvěrového účtu za období od čerpání do 16. 8. 2021 (č. l. 19 a dále elektronicky v systému CEPR) soud zjistil, že minimálně v období 10/2020-03/2021 žalovaný ničeho nezaplatil. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 16. 8. 2021 soud zjistil, že k tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 196 734,16 Kč. 7. Z oznámení banky ze dne 9. 4. 2021 soud zjistil, že ke dni 7. 4. 2021 banka úvěr zesplatnila. 8. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný obdržel částku 200 000 Kč, úvěr však nesplácel řádně a včas, došlo proto k jeho zesplatnění. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil dlužnou jistinu 196 734,16 Kč. 9. Smlouvu o úvěru a z ní vyplývající právní vztahy soud posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Z citovaného ustanovení je patrné, že nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru je co do jistiny po právu (a byl by po právu i co do úroků, ty však žalobkyně nežádá), neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost vrátit peněžní prostředky (a zaplatit úroky). 12. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 OZ a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. 13. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 14. Ve sporu byla žalobkyně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 870 Kč a náklady zástupce za tři úkony právní služby ve výši 33 686,40 Kč (odměna dle § 7, § 8 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 8 980 Kč, a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky náhrada DPH 21 %), což celkem činí částku 41 556,40 Kč, která hradí se k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.