5 C 113/2022-134 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 15. 5. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 29 572,54 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 23. 5. 2017. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, a to formou poskytnuté kreditní karty. Žalovaný však porušil sjednané podmínky úvěru, neboť nehradil řádně a včas dojednané měsíční splátky. Právní předchůdce žalobkyně proto dopisem z 31. 7. 2019 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 27 472,54 Kč a dlužných poplatků účtovaných v souvislosti s poskytnutým úvěrem ve výši 2 100 Kč Vedle toho si pak nárokovala rovněž kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 878,88 Kč, který představoval nezaplacený úrok tvořící součást sjednaných splátek úvěru splatných do zesplatnění úvěru, běžící smluvní úrok ve výši 17,88 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od 26. 2. 2020 do zaplacení, ke dni 25. 2. 2020 kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 512,83 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru od 26. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené dne 23. 5. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, jakož i z písemných dispozic k této smlouvě z téhož data soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného formou revolvingového úvěru peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 30 000 Kč pro bezhotovostní čerpání a 24 000 Kč pro hotovostní čerpání, přičemž žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky související s úvěrem a splnit veškeré další povinnosti dle smlouvy. Mezi sjednanými poplatky souvisejícími s úvěrem byl např. poplatek za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 89 Kč, za opakované vygenerování PIN kódu ve výši 100 Kč, za dotaz na hotovostní zůstatek prostřednictvím bankomatu ve výši 20 Kč, za přehled o použití karty prostřednictvím bankomatu ve výši 10 Kč, za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč, za příkaz k úhradě prostřednictvím bankomatu ve výši 2 % z převáděné částky nebo za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč. Sjednaná úroková sazba úvěru činila 17,88 % ročně, výše splátky úvěru pak 5 % z výše úvěrového rámce. 5. Z měsíčních výpisů ke kreditní kartě vystavené žalovanému soud zjistil, že po dobu trvání jejich smluvního vztahu založeného předmětnou úvěrovou smlouvou právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému poplatky za výběr z bankomatu v celkové výši 89 Kč, za dotaz na hotovostní zůstatek prostřednictvím bankomatu v celkové výši 20 Kč, za přehled o použití karty prostřednictvím bankomatu v celkové výši 20 Kč, za příkaz k úhradě prostřednictvím bankomatu v celkové výši 264,99 Kč, za zaslání upomínky v celkové výši 4 200 Kč, za opakované vygenerování PIN kódu v celkové výši 100 Kč a za přečerpání úvěrového rámce v celkové výši 300 Kč Celkem tedy byly žalovanému vyúčtovány poplatky ve výši 4 993,99 Kč. 6. Z dopisu z 1. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s placením povinné minimální splátky úvěru o více než 30 dní přistoupil k zesplatnění celé své pohledávky ze smlouvy o úvěru, a vyzval žalovaného k zaplacení částky 32 451,42 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 27 472,54 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 100 Kč a dlužných úroků ve výši 2 878,88 Kč, ve lhůtě do 15. 8. 2019. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 18. 2. 2020, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek z 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla k 18. 2. 2020 postoupena na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 2. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. 9. Z předžalobní výzvy z 31. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 40 910,91 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 10. Na podkladě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 23. 5. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky formou úvěrového rámce až do výše 30 000 Kč pro bezhotovostní čerpání a 24 000 Kč pro čerpání v hotovosti. Žalovaný takto opakovaně čerpal peněžní prostředky, přičemž byl dle smlouvy povinen tyto prostředky vrátit a současně zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok, jehož výše činila 17,88 % z poskytnuté jistiny ročně, a dále poplatky související s vedením úvěru. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, jejichž výše činila 5 % z výše úvěrového rámce, pročež dopisem ze dne 1. 8. 2019 právní předchůdce žalobkyně celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32 451,42 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 27 472,54 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 100 Kč a dlužných úroků ve výši 2 878,88 Kč. Následně postoupil pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru s účinností k 18. 2. 2020 žalobkyni. Ta vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou svého zástupce z 31. 3. 2020. 11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 16. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se s účinností k 18. 2. 2020 stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnil, když umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr. Bylo tedy na žalovaném, aby v souladu s příslušnými ujednáními smlouvy i s § 2395 o. z. splnil svůj závazek ze smlouvy, vrátil poskytnuté peněžní prostředky a zaplatil smluvený úrok, respektive poplatky související s úvěrem. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesplácel řádně a včas minimální dohodnuté splátky úvěru, že v důsledku tohoto jeho prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru dopisem právního předchůdce žalobkyně z 1. 8. 2019 a že k uvedenému datu žalovaný dlužil na jistině úvěru 27 472,54 Kč, na poplatcích souvisejících s úvěrem 2 100 Kč a na úrocích 2 878,88 Kč. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh z předmětné smlouvy uhradi