6 C 15/2022-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 12. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 5 257 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 6. 2012 mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 4 999 Kč s tím, že žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných 12 splátkách po 892 Kč. Žalobkyně přehodnotila požadavek na zaplacení úroku a žádala o přiznání úroku ve výši 13,4% ročně, což odpovídá úroku dle časových řad ARAD. Jelikož žalovaná ničeho nezaplatila, požaduje žalobkyně zaplacení částky 4 999 Kč s 13,4% ročními úroky od 21. 6. 2012 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení od 20. 9. 2012 do zaplacení dále žádá zaplacení smluvní pokuty ve výši 258 Kč s odkazem na článek 10 smluvních ujednání. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 7. 12. 2021, č. j. EPR 284139/2021-5 se žalované nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 4. 1. 2022 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. 3. K jednání nařízenému na 31. 3. 2022 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě trval. Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, jsou-li splněny důvody. Žalované byla písemnost obsahující předvolání k jednání se stejnopisem žaloby zaslána na adresu vedenou v příslušné evidenci jako její bydliště. Písemnost byla dne 15. 2. 2022 uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř. se taková písemnost považuje za doručenou, byť by se o tom žalovaná nedozvěděla. Soud tudíž věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Rozsudek pro zmeškání soud nevydal s ohledem na ustanovení § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť shledal, že část požadovaného nároku je v rozporu s právními předpisy. 4. Z předložených důkazů zjistil soud následující: 5. Ze smlouvy o úvěru – úvěr [číslo] [číslo] ze dne 15. 6. 2012 ve spojení s oznámením o schválení úvěru ze dne 22. 6. 2012 a splátkovým kalendářem vyplývá, že žalobkyně jako podnikatel poskytla povinné jako spotřebiteli úvěr ve výši 4 999 Kč. Povinná se poskytnutý úvěr spolu s úrokem zavázala vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 892 Kč Celkem tak měla zaplatit 10 700 Kč. V úvěrové smlouvě je obsažena včleňovací doložka, podle níž jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy smluvní ujednání smlouvy – úvěr [číslo]. Tato jsou k nahlédnutí na kontaktní adrese věřitele, regionálních ředitelství věřitele a u jeho úvěrových poradců. Ve smlouvě je dále předtištěno, že se klient s obsahem smluvních ujednání před podpisem smlouvy detailně seznámil, nemá k nim žádné výhrady a zavazuje se je dodržovat jako nedílnou součást úvěrové smlouvy. Úvěrová smlouva má formulářový charakter a je zřejmé, že žalovaná se na obsahu této smlouvy mohla podílet pouze co do výše úvěru a dále co do počtu a s tím související výše měsíčních splátek. 6. Smluvní ujednání smlouvy o úvěru mají rovněž formulářovou podobu. Tato svým obsahem i rozsahem na první pohled budí dojem nepříliš důležitého dokumentu, který slouží pouze ke zpřehlednění úvěrové smlouvy, a nikoliv k zakládání pro spotřebitele významných povinností. Toto hodnocení pak potvrzuje i samotný rozsah a obsah těchto ujednání, z nichž je zřejmé, že tato jsou, až na článek 4., 10. a 11., spíše vysvětlujícího a technického charakteru. Ve zmíněném článku 10., který se nachází až na druhé straně smluvních ujednání je obsaženo ujednání o smluvní pokutě. Podle něj vniká oprávněné při prodlení povinné s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dní po termínu splatnosti právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky (čl. 10) a dále při prodlení o více než 30 dní po termínu splatnosti, nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 10.1.), právo na zaplacení další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky (čl. 10). Pro případ, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dvou splátek nebo jedné splátky či její části o 60 dnů, tak mělo dojít k automatickému zesplatnění všech dosud nesplacených závazků (čl. 10) a veškeré nezaplacené splátky úvěru, zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok, se měly stát součástí nové jistiny úvěru (čl. 10). Žalobkyni současně mělo vzniknout právo požadovat nad rámec shora uvedených smluvních pokut další smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové částky splatné žalovanou, tj. částky sestávající z výše poskytnutého úvěru a sjednaných úroků (čl. 10). Částka 4 999 Kč byla žalované vyplacena žalobkyní na jí uvedený účet dne 21. 6. 2012. 7. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, když nezaplatila ani jednu splátku, jak vyplývá z karty klienta, tak jí žalobkyně vyúčtovala fakturou smluvní pokutu ve výši 5 350 Kč odpovídající 50 % z celkové výše původní dlužné částky a dále jí vystavila penalizační fakturu na částku 258 Kč. V žalobě požaduje pouze částku 258 Kč. 8. Žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 5. 11. 2021 vyzývala k úhradě dlužné částky. 9. Žalobkyně se v pozici oprávněné domáhala u zdejšího soudu v exekuci vymožení dlužné částky na základě vydaného rozhodčího nálezu ze dne 10. 12. 2012, přičemž rozhodnutím ze dne 26. 10. 2021, č. j. 10 EXE 329/2013 byla exekuce zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky a dále z důvodu ujednání o podmínkách úvěru v rozporu s dobrými mravy. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 6. 2012 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 4 999 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 892 Kč měsíčně. V úvěrově smlouvě chybí údaj o procentuální výši smluvního úroku. Tato podle parametrů úvěru (jistina 4 999 Kč při době splácení 12 měsíců po 892 Kč) odpovídá úrokové sazbě 170,73 % ročně (viz [webová adresa]). 11. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platného do 31. 12. 2013. 12. Po právní stránce se jedná o smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obč. zák. Podle § 502 odst. 1 obč. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 13. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se úroku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 16. Žalobkyně s žalovanou sjednala smluvní úrok ve výši okolo 170% ročně, přičemž obvyklá úroková sazba v době uzavření smlouvy činila 13,4% ročně. Ve smyslu ustanovení § 502 odst. 1 obch. zák. v takovém případě má žalobkyně nárok pouze na úroky ve výši nejvýše přípustné. Jelikož žalobkyně požaduje úroky ve výši 13,4 % ročně, soud je považuje za odpovídající a přiznal je. 17. Žalobkyně tedy má právo na zaplacení částky 4 999 Kč, tedy jistiny úvěru, která nebyla žalobkyní zaplacena. Dále má právo na zaplacení úroku i zákonného úroku z prodlení. 18. Co se týká smluvní pokuty požadované ve výši 258 Kč, dospěl k závěru, že ujednání týkající se smluvní pokuty je neplatné, neboť smluvní pokuta nebyla sjednána přímo ve smlouvě o úvěru, ale ujednání o smluvní pokutě bylo součástí smluvních ujednání smlouvy o úvěru. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 hovoří zcela jasně o tom, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, zejména z důvodu materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem a principu důvěry a pocitovosti ve smluvních vztazích. S ohledem na výše uvedené tedy soud požadovanou smluvní pokutu ve výši 258 Kč nepřiznal. 19. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl t