7 C 139/2021-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 31. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 1. 2019 prostřednictvím sítě internet mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] [IČO] a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měla být zaplacen nejpozději dne 14. 3. 2019 Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Dne 1. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky na současnou žalobkyni. Dle žaloby žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, proto se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného úvěru ve výši 5 000 Kč. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím webové stránky společnosti [webová adresa] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne 14. 1. 2019 v 14:28 02 hod smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději 14. 3. 2019 s nulovým poplatkem. Úvěr byl poskytnut na 59 dní formou bezhotovostního převodu jako úvěr bezúročný. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené zápůjčitelem [anonymizována dvě slova] pod záštitou společnosti [právnická osoba] 4. Z kopie z platební transakce soud zjistil, že dne 14. 1. 2019 v 14:27 hod byla na účet číslo [bankovní účet] zaslána jednorázová platba ve výši 5 000 Kč pod [variabilní symbol] (rodné číslo žalovaného). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila současné žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně sdělil žalovanému, že pohledávka ze shora uvedeného úvěru byla postoupena současné žalobkyni a zároveň vyzval žalovaného, aby pohledávku ve výši 10 210,85 Kč uhradil do tří dnů novému věřiteli dle jeho pokynů. 7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 210,85 Kč z titulu smlouvy o úvěru uvedené shora, včetně všech nákladů a sankcí, a to nejpozději do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Z předloženého podacího lístku soud zjistil, že výzva k úhradě byla žalovanému odeslána dne 16. 5. 2021. 8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, a to s odkazem na ust. § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 14. 3. 2019. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na uvedený úvěr žádnou částku neuhradil. Odeslání úvěru na účet žalovaného bylo potvrzeno kopii platební transakce. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, na výzvu soudu nereagoval. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k úhradě částky 5 000 Kč. 9. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, stíhá jej ve smyslu § 1970 NOZ povinnost zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala přiznání nákladů řízení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014, konkrétně dle ustanovení § 7 bodu 4. citované vyhlášky za tři úkony á 1 000 Kč, dále paušální náhrady k uvedeným úkonům 3 x 300 Kč, DPH ve výši 21 % a zaplacený soudní poplatek, celkem se tak domáhala přiznání nákladů řízení ve výši 5 119 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo a dále to dokládá i soudu předložená smlouva o postoupení pohledávek, že se žalobkyně jako podnikatelka zabývá nakupováním a vymáháním pohledávek, u kterých následně přistupuje k jejich vymáhání. Vzhledem k využívání elektronického zpracování jde z podstatné části o pozměňování údajů o totožnosti žalovaných, údajů o pohledávce a datech ve stabilních formulářích a vzorech. Žaloba vycházela ze smlouvy o úvěru formulářového charakteru, žalovaný pohledávku nijak nesporoval ani nenamítal jiné skutečnosti, na které by bylo třeba nějak reagovat. Soud proto přiznal odměnu dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. advokátního tarifu za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč a dle odst. 5 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 800 Kč, sestávajících se z odměny dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu ve výši 500 Kč za dva a půl úkonu právní služby (celý úkon za přípravu a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé a poloviční úkon za jednoduchou výzvu k plnění), tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH. Tyto náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůta ke splnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.