7 C 37/2022-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2019 [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem ve výši 14 400 Kč (úvěr 8 000 Kč, úrok ve výši 1 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 26. 11. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 1. 2021. Dle žaloby žalovaný uhradil pouze 5 000 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 1. 6. 2020. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena dne 7. 1. 2022. Po datu postoupení žalovaný na pohledávky dle žaloby nic neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 400 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 311,04 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 088,96 Kč (kapitalizovaných úroků ve výši 1 846,77 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 603,16 Kč, úroků ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 311,04 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 311,04 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 6 400 Kč, celkem tedy částku 14 400 Kč, a to v 60 splátkách po 240 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 600 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o úvěru, že převzal při podpisu smlouvy částku 8 000 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupila současné žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámil žalovanému postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzval k úhradě pohledávky nové žalobkyni. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 12 510,04 Kč nejpozději do 29. 4. 2022 s poučením o postoupení pohledávky a s poučením, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 19. 4. 2022. 7. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato jsou v určité části (v části, která se týká poplatků za poskytnutí úvěru) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká poplatků ve výši 6 400 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnutého úvěru (8 000 Kč) neúměrně vysoký. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o náklady spojené s úvěrem popsané shora. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, a to s odkazem na ust. § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem, celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 14 400 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávky, včetně přílohy a rovněž bylo doloženo, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný krom částky 5 000 Kč na úvěr ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, na výzvu soudu nereagoval. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 4 600 Kč (8 000 Kč + účastníky sjednaný úrok ve výši 1 600 Kč – uhrazených 5 000 Kč). Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 4 600 Kč, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 4 800 Kč, úroků a úroků z prodlení nad rozsah úroků a úroků z prodlení uvedených ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 10. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 400 Kč, proto je povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 9 400 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 4 600 Kč, žaloba byla pro částku 4 800 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalovaného 51 % ku 49 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je nepatrný, proto soud výrokem III. rozhodl tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.