7 C 44/2022-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 12. 2018 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem ve výši 18 000 Kč (úvěr 10 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, úrok 2 000 Kč), a to v 60 pravidelných splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21. 2. 2020. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena dne 7. 1. 2022. Dle žaloby žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 1 700 Kč, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 5. 2020. Po datu postoupení žalovaný na pohledávku nic neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 300 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 6 300 Kč. Dále se domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 910,62 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 905,56 Kč, úroků ve výši 25,77 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 8 000 Kč, celkem tedy částku 18 000 Kč, a to v 60 splátkách po 300 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl vypočten jako součet administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 2 000 Kč a, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o úvěru, že převzal při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila současné žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámil žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzval k úhradě pohledávky nové žalobkyni. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 24 079,99 Kč nejpozději do 29. 4. 2022 s poučením o postoupení pohledávky a s poučením, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 19. 4. 2022. 7. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká poplatku za poskytnutí úvěru) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 8 000 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnutého úvěru (10 000 Kč) neúměrně vysoký. Lze v něm tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o náklady spojené s úvěrem popsané shora. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč, tj. ve výši 30 % z poskytnutého úvěru. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatcích (podle soudu nemravných a neplatných) podepsal. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, a to s odkazem na ust. § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem, celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 18 000 Kč. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávky, včetně přílohy a rovněž bylo doloženo, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný krom částky 1 700 Kč na uvedený úvěr ke dni podání žaloby nic nezaplatil. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, na výzvu soudu nereagoval. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 11 300 Kč (10 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 3 000 Kč – uhrazených 1 700 Kč). Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné jistiny, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 5 000 Kč, celého úroku a dále úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení uvedených ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 10. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 800 Kč, proto je povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 16 300 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 11 300 Kč, žaloba byla pro částku 5 000 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 69 % ku 31 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 38 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1 citované vyhlášky tři úkony 3 x 300 Kč do podání žaloby (dle § 11 odst. 1/ citované vyhlášky celý úkon za převzetí zastoupení, za sepis žaloby a za předžalobní upomínku), dále paušální náhradu hotových výdajů k úkonům do podání žaloby, tj. ke třem úkonům 3 x 100 Kč (dle ust. § 14b odst. 5/ zák. č. 177/1996 Sb. ve znění novel), daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze shora uvedených položek, tj. ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a soudní poplatek ve výši 1 000 dle zákona č. 549/1991 Sb. ve znění novel – položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Celkem náklady žalobkyně představují částku ve výši 2 452 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení 38 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 932 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.