7 C 49/2022-68 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 28. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 369,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 3. 2019 prostřednictvím sítě internet mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] [IČO] a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měla být zaplacen nejpozději dne 24. 4. 2019 Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Ve smlouvě byl účastníky sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 369,58 Kč. Dne 19. 11. 2021 došlo k postoupení pohledávky na současnou žalobkyni. Dle žaloby žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, proto se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 12 369,58 Kč. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím webové stránky společnosti [webová adresa] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne 25. 3. 2019 v 13:23:08 hod smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději 24. 4. 2019 s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 369,58 Kč s nulovou zápůjční úrokovou sazbou. Forma splátek byla sjednána jako jednorázová. Bankovní účet žalovaného, který byl ve smlouvě uveden, byl účet číslo [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut na 30 dní formou bezhotovostního převodu jako úvěr bezúročný. RPSN bylo sjednáno ve výši 1 229,39 % Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizována dvě slova] pod záštitou společnosti [právnická osoba] 4. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 25. 3. 2019 soud zjistil, že z účtu společnosti [právnická osoba] vedeného u platební brány The Pay byla odeslána částka 10 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo], a to dne 25. 3. 2019 v 13:19 hodin pod číslem ID transakce [číslo]. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila současné žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně sdělil žalovanému, že pohledávka ze shora uvedeného úvěru byla postoupena současné žalobkyni a zároveň vyzval žalovaného, aby pohledávku ve výši 10 393,45 Kč uhradil do tří dnů novému věřiteli dle jeho pokynů. 7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 17 072,45 Kč z titulu smlouvy o úvěru uvedené shora, včetně všech nákladů a sankcí, a to nejpozději do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Z předloženého podacího lístku soud zjistil, že výzva k úhradě byla žalovanému odeslána dne 3. 12. 2021. 8. Soud přezkoumal uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v určité části (v části, která se týká sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a v části je neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 2 369,58 Kč u úvěru ve výši 10 000 Kč poskytnutého na dobu 30 dnů, pak je tento poplatek neúměrně vysoký a odpovídá RPSN ve výši 1 229,39 %. V takto vysokém poplatku za poskytnutí úvěru lze spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či o poplatek za poskytnutí úvěru. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný smluvní ujednání (podle soudu nemravných a neplatných) podepsal. 9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, a to s odkazem na ust. § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, což bylo doloženo potvrzením o provedené platbě. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávky, včetně přílohy a rovněž bylo doloženo, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na uvedený úvěr ke dni podání žaloby nic neuhradil. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, na výzvy soudu nereagoval. 10. Pokud se týká poplatku za poskytnutí úvěru, tak tento soud považuje za uzavřený v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatný. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí úvěru ve výši ve výši 30 % ročně z poskytnutého úvěru. V daném případě byl úvěr poskytnut na dobu jednoho měsíce. S ohledem na to, že se jedná o tzv.„ rychlé penze“, je soud ochoten přiznat dvojnásobek částky za poskytnutí úvěru, tedy částky 500 Kč (30 % ročně z částky 10 000 Kč činí 3 000 Kč děleno 12 měsíci = 250 Kč x 2 = 500 Kč). Soud tak výrokem I. tohoto rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je povinen podle ustanovení § 1970 NOZ zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). 12. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 1 869,58 Kč, a to s odkazem na odůvodnění uvedené shora. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 12 369,58 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 10 500 Kč a žaloba byla pro částku 1 869,58 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 85 % ku 15 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 70 % ve prospěch žalobkyně. Náklady žalobkyně představují dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014 dle § 14b odst. 1) písm. c) bodu 2. za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 300 Kč za úkon, tj. 3 x 300 Kč (za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), dále paušální náhradu hotových výdajů ke shora uvedeným úkonům ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), DPH ve výši 21 % ze shora uvedených položek ve výši 252 Kč a 800 Kč na zaplaceném soudním poplatku dle zákona č. 549/1991 Sb. dle položky 2. bodu 1. písm. b/ Sazebníku soudních poplatků). Celkem náklady žalobkyně představují částku 2 252 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení 70 % z těchto nákladů, tedy po zaokrouhlení na zaplacení částky 1 576 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.