9 C 12/2022-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 19 999,50 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 2. 10. 2019. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný však porušil sjednané podmínky úvěru, neboť nehradil řádně a včas dojednané měsíční splátky. Právní předchůdce žalobkyně proto k datu 1. 7. 2020 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 19 999,50 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 4 168,22 Kč, který odpovídal sjednané sazbě ve výši 16,90 % ročně z jistiny úvěru za dobu od 2. 10. 2019 do 1. 6. 2021, dále běžícího úroku ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 999,50 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 738,85 Kč odpovídajícího zákonné roční sazbě z řádně a včas nesplacených splátek úvěru za dobu od 2. 10. 2019 do 1. 6. 2021 a v neposlední řadě běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 19 999,50 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu místa jeho trvalého pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 2. 10. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše uvedeného limitu. Žalovaný se zavázal, že bude poskytnuté prostředky splácet povinnými pravidelnými měsíčními splátkami a současně hradit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 16,90 % z poskytnuté jistiny úvěru ročně. Výše pravidelných měsíčních splátek úvěru byla sjednána na 5 % z poskytnutého limitu, tj. na částku 1 000 Kč, přičemž splátky byly splatné vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, v jehož průběhu byla uzavřena smlouva. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal hradit veškeré poplatky související s úvěrem dle ceníku právního předchůdce žalobkyně, zejména poplatek ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru. 5. Z transakční historie ke shora uvedené úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný poprvé čerpal úvěr 11. 10. 2019, konkrétně částku v celkové výši 20 000 Kč. Poprvé se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru v průběhu prosince 2019. K datu 1. 6. 2021 činil jeho dluh z předmětné úvěrové smlouvy na jistině 19 999,50 Kč, na úrocích 4 168,22 Kč a na úrocích z prodlení 738,85 Kč. 6. Z dopisu z 30. 5. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 5 112 Kč v dodatečné lhůtě do 1. 7. 2020 a upozornil ho, že pokud v této lhůtě dluh nebude uhrazen, bude přistoupeno k zesplatnění úvěru. 7. Z dopisu z 1. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s ohledem na neuhrazení shora uvedeného dluhu k datu 1. 7. 2020 jednorázově zesplatnil celý zbývající dluh žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k zaplacení částky 22 814 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 31. 5. 2021, jakož i z přílohy [číslo] k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla k 1. 6. 2021 postoupena na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky z 10. 6. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení jeho pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, a vyzval jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni. 10. Z předžalobní výzvy z 21. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 30 510,01 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy ve lhůtě sedmi dnů od odeslání výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 11. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv podstatné pro rozhodnutí ve věci. 12. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 2. 10. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky formou revolvingu až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal, že bude vyčerpané prostředky splácet spolu s úrokem, jehož výše byla sjednána na 16,90 % ročně, a poplatky souvisejícími s úvěrem, které byly uvedeny v ceníku právního předchůdce žalobkyně, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 20. 11. 2019. Poprvé se dostal do prodlení se splácením úvěru v prosinci 2019. Dopisem z 30. 5. 2020 byl právním předchůdcem žalobkyně písemně vyzván k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy, následně právní předchůdce žalobkyně úvěr k datu 1. 7. 2020 z důvodu prodlení žalovaného s jeho splácením jednorázově zesplatnil. Posléze s účinností k datu 1. 6. 2021 svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy postoupil na žalobkyni. Ta písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem z 21. 6. 2021. 13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 23. 4. 2020. 14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. 18. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se s účinností k 1. 6. 2021 stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnil, když umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr. Bylo tedy na žalovaném, aby v souladu s příslušnými ujednáními smlouvy i s § 2395 o. z. splnil svůj závazek ze smlouvy, vrátil poskytnuté peněžní prostředky a zaplatil smluvený úrok, respektive poplatky související s úvěrem. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesplácel řádně a včas dohodnuté splátky úvěru, že v důsledku tohoto jeho prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru a že k datu 1. 6. 2021 žalovaný dlužil na jistině úvěru 19 999,50 Kč a na úrocích 4 168,22 Kč. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil řádně, případně ve větším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným, se soudem nekomunikoval, na podanou žalobu nijak nereagoval. Soud proto vycházel z předložené transakční historie, z níž se podává, že dluh žalovaného skutečně k uvedenému datu odpovídal shora uvedeným částkám. Z ničeho přitom nevyplývá, že by po zesplatnění úvěru žalovaný ještě na svůj dluh něčeho uhradil. 19. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel,