9 C 134/2022-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 9 744,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 26. 2. 2019. Tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 34 463 Kč, které byly zčásti použity na úhradu kupní ceny žalovaným vybraného zboží, zčásti byly poskytnuty bezúčelově. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem, jehož výše činila 28,35 % ročně, a poplatky souvisejícími s úvěrem, tyto splátky však nehradil řádně a včas a na svůj dluh ze smlouvy nakonec celkem uhradil pouze 36 673,64 Kč. Žalobkyně tuto částku započetla v rozsahu 26 734,93 Kč na jistinu úvěru, v rozsahu 5 674,93 Kč na smluvní úrok, v rozsahu 2 664,24 Kč na úhradu pojistného, k jehož placení se žalovaný ve smlouvě rovněž zavázal, a v rozsahu 1 600 Kč na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila, čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného ze smlouvy k datu 14. 2. 2021, kdy uplynulo deset dnů od odeslání zásilky obsahující odstoupení od smlouvy. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 728,06 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 347,64 Kč, dlužných běžných úroků ve výši 669,04 Kč a poplatků za upomínky ve výši 1 000 Kč Vedle celkového dluhu ve výši 9 744,74 Kč si žalobkyně nárokovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru (tj. od 15. 2. 2021) do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě nevyjádřil k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, soud proto v souladu s citovaným ustanovením jeho souhlas s tímto postupem předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 2. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 34 463 Kč, a to tak, že dne 26. 2. 2019 za žalovaného uhradila část kupní ceny mobilního telefonu Samsung Galaxy S10 ve výši 23 391 Kč, dne 29. 4. 2019 pak žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 11 072 Kč bezúčelově. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný účelově poskytnutou část úvěru splatí spolu s úrokem, jehož výše činila 28,35 % ročně, v deseti měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 716 Kč a které byly splatné vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje prvním měsícem následujícím po datu schválení smlouvy. V měsíční splátce byla zahrnuta i úhrada pojistného ve výši 117 Kč, k níž se žalovaný zavázal v souvislosti s jeho ve smlouvě ujednaným přistoupením k pojištění schopnosti splácet úvěr sjednanému ve skupinové pojistné smlouvě, kterou se svými smluvními partnery uzavřela žalobkyně. Dle sazebníku žalobkyně činil poplatek za 1. písemnou upomínku při prodlení žalovaného 400 Kč, za 2. upomínku pak 600 Kč. V části 4 odst. O smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna od smlouvy písemně odstoupit mimo jiné v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný celkem v období od 18. 3. 2019 do 17. 8. 2020 uhradil na svůj dluh z předmětné smlouvy částku 36 673,64 Kč, kterou žalobkyně započetla v rozsahu 26 734,93 Kč na jistinu úvěru, v rozsahu 5 674,47 Kč na smluvní úrok, v rozsahu 2 664,24 Kč na úhrady za pojištění a v rozsahu 1 600 Kč na náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Dopisem z 2. 2. 2021, který byl odeslán na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne 4. 2. 2021, žalobkyně písemně odstoupila od smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným s poukazem na to, že nesplácí úvěr řádně a nezjednal nápravu ani v dodatečně žalobkyní poskytnuté lhůtě. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 9 744,74 Kč. K témuž byl žalovaný následně vyzýván ještě dopisem právního zástupce žalobkyně z 3. 5. 2021. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň naplňovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy prokazatelně splnila, neboť žalovanému poskytla úvěr zčásti formou úhrady části kupní ceny jím zakoupeného zboží, zčásti poskytnutím dalších peněžních prostředků ve prospěch žalovaného. Bylo tedy na žalovaném, aby i on dostál svým smluvním povinnostem a vrátil žalobkyni jí poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku, respektive pojistného a dalších poplatků souvisejících s úvěrem. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že tyto splácel včas, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vycházel z toho, že na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni skutečně pouze 36 673,64 Kč. Tuto částku přitom žalobkyně započetla na své oprávněné nároky plynoucí ze smlouvy, tj. na úhradu jistiny, smluvního úroku, poplatků za odeslané upomínky a pojistného. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že jí doposud na jistině úvěru dluží 7 728 Kč, na pojistném 347,64 Kč, na smluvním úroku vyčísleném ke dni odstoupení od smlouvy 669,04 Kč a na poplatcích za upomínky 1 000 Kč, celkem tedy žalobou požadovaných 9 744,74 Kč. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní přitom v této souvislosti tížilo právě žalovaného, neboť žalobkyně splnění svých povinností ze smlouvy prokázala. 9. S ohledem na shora uvedené soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 9 744,74 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině za dobu ode dne následujícího po dni odstoupení od smlouvy do zaplacení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 5 626,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 3 750 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 1 500 Kč podle § 7 bodu 4 cit. vyhl., a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 750 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 976,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 6 626,50 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.