9 C 139/2022-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 10 191 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 500 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 29. 10. 2021. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč a že žalovaný se tuto částku žalobkyni zavázal vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 404 Kč ve lhůtě do 26. 11. 2021, která byla následně dohodou účastníků prodloužena do 13. 12. 2021. Tuto svou povinnost však ani částečně nesplnil. Žalobkyně se tak domáhala nesplacené jistiny úvěru, sjednaného poplatku a s odkazem na čl. IX. 1.a. smlouvy o úvěru rovněž smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 1 287 Kč, která odpovídá sazbě 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 6 500 Kč denně za období od 14. 12. 2021 do 29. 6. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 29. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč, jakožto jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr, a to bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] bez zbytečného odkladu po uzavření předmětné smlouvy. Žalovaný se zavázal, že žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru vrátí a zároveň zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 404 Kč, obojí ve lhůtě 28 dnů od poskytnutí úvěru. Celkem tak byl žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni 8 423 Kč. Dle čl. IX. 1. a. smlouvy o úvěru byla žalobkyně v případě prodlení žalovaného s plněním jakékoliv části dluhu dle úvěrové smlouvy oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, přičemž smluvní pokuta byla dle uvedeného ustanovení splatná den následující po dni takového prodlení. 5. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že jeho majitelem je žalovaný. 6. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného [právnická osoba], soud zjistil, že žalobkyně dne 29. 10. 2021 vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného uvedeného v předcházejícím odstavci peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo], který odpovídal rodnému číslu žalovaného. 7. Z předžalobní výzvy ze 7. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 14 670,41 Kč vzniklé z titulu shora uvedené smlouvy úvěru s tím, že uvedená částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 404 Kč, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 14. 12. 2021 do 7. 6. 2022 v kapitalizované výši 266,41 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 14. 12. 2021 do 7. 6. 2022 v kapitalizované výši 1 144 Kč a z náhrady nákladů na služby právního zástupce ve výši 4 356 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy a poučen o tom, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 29. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě téhož dne odeslala bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 404 Kč, obojí ve lhůtě 28 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do 26. 11. 2021. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 14 670,41 Kč sestávajícího z jistiny ve výši 6 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 404 Kč, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 14. 12. 2021 do 7. 6. 2022 v kapitalizované výši 266,41 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 14. 12. 2021 do 7. 6. 2022 v kapitalizované výši 1 144 Kč a z náhrady nákladů na služby právního zástupce ve výši 4 356 Kč předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2022. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, neboť prokazatelně poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Ty byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit ve lhůtě do 26. 11. 2021. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy neuhradil ničeho. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným a ani z obsahu spisu nelze dovodit, že by žalobkyni zaplatil jakoukoliv částku. Soud proto v tomto směru vycházel z žalobních tvrzení, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyni nepochybně svědčí podle příslušných smluvních ujednání i podle § 2395 o. z., právo na vrácení jistiny úvěru ve výši 6 500 Kč a rovněž i na zaplacení sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 404 Kč, který ve své podstatě představuje úrok z úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Výši poplatku soud neshledal jako nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že v daném případě se jednalo o krátkodobý úvěr splatný ve lhůtě kratší než jeden měsíc. U těchto úvěrů by poskytovateli nedávalo ekonomický smysl, pokud by poskytnuté peněžní prostředky úročil roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě podstatně nižší než sazba, jaké by odpovídal shora uvedený poplatek. Navíc nelze přehlížet, že žalovaný obdržel potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti a nemusel absolvovat jistě nepoměrně přísnější test jeho schopnosti úvěr splatit, jakému by byl podroben, pokud by o podobný úvěr požádal například některou banku. Sjednaná výše poplatku tak dozajista kompenzuje i zvýšené obchodní riziko, které pro žalobkyni z uzavřené úvěrové smlouvy plynulo. 13. Jako oprávněný pak soud posoudil i nárok na zaplacení požadované smluvní pokuty ve výši 1 287 Kč. Tento nárok se opírá o ustanovení čl. IX. 1. a. úvěrové smlouvy, přičemž požadovaná výše smluvní pokuty odpovídá sazbě 0,1 % denně z jistiny úvěru ve výši 6 500 Kč za dobu od 14. 12. 2021 do 29. 6. 2022 a nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ. Žalovaný porušil svou povinnost splatit úvěr řádně a včas, žalobkyni tudíž dle shora citovaného smluvního ustanovení vzniklo právo požadovat zaplacení žalobou uplatněné smluvní pokuty. 14. Ze shora uvedených důvodů soud podané žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 191 Kč (jistina úvěru ve výši 6 500 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 404 Kč + smluvní pokuta ve výši 1 287 Kč), a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení vychází z § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti nastalo prodlení žalovaného. 15. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177