9 C 160/2022-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 12. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení 4 992,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 15. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené ceny za žalobkyní zprostředkované služby třetích stran, respektive neuhrazených splátek pojistného vztahujícího se k pojištění koncových zařízení žalované. Žalobkyně tvrdila, že žalované v období od 23. 12. 2018 do 22. 5. 2019 poskytovala služby elektronických komunikací, přičemž v rámci toho zprostředkovala pro žalovanou služby třetích stran, jejichž cenu žalované řádně vyúčtovala prostřednictvím jednotlivých měsíčních vyúčtování ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací. Stejným způsobem jí účtovala i jednotlivé splátky pojistného v souvislosti s pojištěním koncových zařízení, které si jejím prostřednictvím žalovaná sjednala. Žalovaná celkem za shora uvedené období dluží z titulu neuhrazené ceny za poskytnuté služby třetích stran a splátek pojistného žalobou požadovaných 4 992,99 Kč. Žalobkyně proto požadovala úhradu této částky a rovněž i zákonného úroku z ní za dobu od 15. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na které je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v podané žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastnicemi byla dne 22. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž podkladě žalobkyně poskytovala žalované služby elektronických komunikací k telefonnímu číslu [tel. číslo]. K této smlouvě byly mezi smluvními stranami následně téhož dne uzavřeny tři dodatky, jejichž prostřednictvím bylo sjednáno pojištění nahodilého poškození a odcizení hardware, konkrétně koncových zařízení Tm Honor 7Smodrý LTE, IMEI [číslo], Tm Honor 7S modrý LTE, IMEI [číslo], a Tm Honor 7S modrý LTE IMEI [číslo]. Prostřednictvím uvedených dodatků žalovaná přistoupila k rámcové pojistné smlouvě uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako pojistitelem pod č. O2HW 1/2015 (dále jen„ Rámcová pojistná smlouva“). Ve všech třech případech bylo pojištění sjednáno na dobu 25 měsíců s počátkem k datu 22. 10. 2018 s tím, že žalovaná se zavázala hradit ve vztahu ke každému z pojištěných koncových zařízení měsíční pojistné ve výši 49 Kč. Toto pojistné jí mělo být žalobkyní vždy vyúčtováno v rámci vyúčtování služeb elektronických komunikací. Dále žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 12. 2018 další dodatek ke smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací, kdy na základě tohoto dodatku bylo sjednáno pojištění nahodilého poškození a odcizení notebooku Lenovo S13011 + M7200, ZL, IMEI: YD05CR7X. Prostřednictvím tohoto dodatku žalovaná rovněž přistoupila k Rámcové pojistné smlouvě a zavázala se hradit měsíční pojistné ve výši 149 Kč, a to opět v rámci úhrady pravidelných měsíčních vyúčtování za služby vystavených žalobkyní. Fakturou splatnou k datu 14. 2. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované mimo jiné cenu za služby třetích stran (platba přes SMS) ve výši 356 Kč a pojistné za všechna shora uvedená pojištění v celkové výši 296 Kč (3* 49 Kč + 149 Kč), a to za fakturační období od 23. 12. 2018 do 22. 1. 2019. Fakturou splatnou k datu 18. 3. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované mimo jiné cenu za služby třetích stran (platba přes SMS) ve výši 2 936 Kč a pojistné v celkové výši 296 Kč, kdy uvedené platby se vztahovaly k fakturačnímu období od 23. 1. 2019 do 22. 2. 2019. Fakturou splatnou k datu 15. 4. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované mimo jiné cenu za služby třetích stran (platba přes SMS) ve výši 808 Kč, cenu za služby třetích stran (platba přes internet) ve výši 59,99 Kč a pojistné ve výši 296 Kč, kdy tyto platby se vztahovaly k fakturačnímu období od 23. 2. 2019 do 22. 3. 2019. Fakturou splatnou k datu 15. 5. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalované mimo jiné pojistné ve výši 296 Kč, kdy toto pojistné se vztahovalo k fakturačnímu období od 23. 3. 2019 do 22. 4. 2019. Fakturou splatnou k datu 14. 6. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalované mimo jiné pojistné v celkové výši 149 Kč, kdy tato platba se vztahovala k fakturačnímu období od 23. 4. 2019 do 22. 5. 2019. Dopisem z 16. 4. 2019 žalobkyně písemně oznámila žalované, že s ohledem na to, že doposud od žalované neobdržela platby v souhrnné výši 14 588,63 Kč, je nucena k datu 21. 5. 2019 zrušit služby poskytované žalované. Současně vyzvala žalovanou, aby uhradila její dluh ve lhůtě do 16. 5. 2019. Dalším dopisem z 1. 7. 2019 žalobkyně prodloužila žalované lhůtu k úhradě jejího dluhu do 23. 7. 2019. 5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřená mezi účastnicemi sice podléhá zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně i ve světle usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, č.j. Konf 40/2012 – 16, má soud za to, že v posuzované věci je dána pravomoc civilního soudu, a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 věty prvé zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, pokud se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na základě tohoto zákona. 6. V posuzované věci se žalobkyně nedomáhala úhrady celých částek účtovaných shora uvedenými fakturami za příslušná zúčtovací období, nýbrž pouze neuhrazené ceny za zprostředkované služby třetích stran a dlužného pojistného. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se pro účely tohoto zákona službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Zprostředkované služby třetích stran, jejichž neuhrazená cena je mimo jiné předmětem tohoto řízení, přitom představují právě shora uvedenou výjimku a nelze je ve smyslu citovaného zákonného ustanovení považovat za služby elektronických komunikací. Pokud jde o nárokované dlužné pojistné, zde se jedná o soukromoprávní nárok plynoucí z pojistné smlouvy, o kterém je nepochybně oprávněn rozhodovat soud v občanském soudním řízení. Proto pravomoc k rozhodnutí tohoto sporu náleží v plném rozsahu civilnímu soudu, a nikoliv Českému telekomunikačnímu úřadu, a zjevně právě proto si žalobkyně podanou žalobou nenárokovala celé částky účtované shora uvedenými fakturami, ale pouze jejich část, neboť zbývající fakturované částky za poskytnuté služby elektronických komunikací musí případně nárokovat v řízení před Českým telekomunikačním úřadem. 7. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů lze mít za prokázané, že mezi účastnicemi vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací, která byla uzavřena dle § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, respektive následně uzavřenými a na tuto smlouvu navazujícími dodatky. Na podkladě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytovala žalované služby elektronických komunikací a mimo jiné pro ni prostřednictvím jí provozované sítě též zprostředkovávala služby třetích stran. Tímto způsobem žalované například umožňovala provádět platby prostřednictvím SMS zpráv, případně přes internet. Žalovaná byla povinna hradit žalobkyni cenu za takto zprostředkované služby tře