9 C 170/2022-138 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 11. 6. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 98 032,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 31. 8. 2017. Tvrdila, že na podkladě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 107 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok za poskytnutí úvěru, jehož výše činila 9,90 % ročně, a poplatky související s poskytnutým úvěrem, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s úhradou těchto splátek za měsíce srpen, září a říjen 2018. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou dopisem ze dne 17. 10. 2018 odstoupila od smlouvy, čímž se stal celý dluh splatným. Aktuálně žalovaný dluží žalobkyni na jistině úvěru 97 782,45 Kč, na poplatcích pak 250 Kč Vedle těchto částek se žalobkyně dále domáhala smluvního úroku v kapitalizované výši 3 175,59 Kč, který odpovídal sjednané sazbě ve výši 9,90 % ročně z jednotlivých anuitních splátek za dobu od 31. 8. 2017 do dne zesplatnění úvěru, tj. do 5. 12. 2018, částky 22 849,02 Kč, která odpovídala kapitalizované výši smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období od 6. 12. 2018 do 4. 2. 2020, běžícího smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně z částky 98 032,45 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z téže částky od 5. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud presumoval, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31. 8. 2017 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 107 000 Kč, a to připsáním uvedené částky ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok ve výši 9,90 % z poskytnuté jistiny ročně a dále poplatky související s úvěrem dle sazebníku žalobkyně, to vše v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 770,80 Kč, které byly splatné vždy ke každému 17. dni příslušného měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“). Dle jejich čl. 6 .1.3 písm. b) byla žalobkyně v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou pohledávek vzniklých ze smlouvy, oprávněna od smlouvy odstoupit. 5. Z předloženého výpisu ze shora uvedeného bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že tento účet byl založen 28. 8. 2017 a dne 31. 8. 2017 na něj byly připsány peněžní prostředky ve výši 107 000 Kč. V období od 28. 8. 2017 do 3. 1. 2020 byly žalovanému vyúčtovány poplatky související s poskytnutým úvěrem v celkové výši 500 Kč, přičemž se jednalo o poplatky za vystavení a zaslání upomínek. Poslední částečnou úhradu splátky úvěru žalovaný provedl 17. 8. 2018 ve výši 3,25 Kč. 6. Z transakční historie k předmětnému úvěru soud zjistil, že žalovaný k datu 3. 1. 2020 dlužil na jistině úvěru 97 782,45 Kč. 7. Z dopisů ze dne 4. 9. 2018 a 25. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru. 8. Z dopisu ze 17. 10. 2018 soud zjistil, že žalobkyně písemně informovala žalovaného o tom, že za jeho osobou eviduje dluh ve výši 3 682,90 Kč vzniklý z titulu předmětné úvěrové smlouvy, a vyzvala ho k úhradě uvedené dlužné částky včetně poplatku ve výši 150 Kč za vyhotovení a zaslání zmíněného dopisu ve lhůtě sedmi dnů od jeho doručení. Dále upozornila žalovaného, že pokud ve stanovené lhůtě nebude dluh uhrazen, žalobkyně odstupuje od smlouvy, a to s ohledem na fakt, že žalovaný se dostal do prodlení se splacením více než dvou dohodnutých splátek úvěru. Dle přiložené poštovní dodejky byl dopis odeslán na adresu místa trvalého pobytu žalovaného uvedenou ve smlouvě. 9. Z předžalobní výzvy ze 19. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 137 789,69 Kč vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy a upozornila žalovaného, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne 19. 2. 2020. 10. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byla podstatné pro rozhodnutí ve věci. 11. Na podkladě shora uvedených žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 31. 8. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 107 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok ve výši 9,90 % z poskytnuté jistiny ročně a dále poplatky související s úvěrem dle sazebníku žalobkyně, to vše v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 770,80 Kč, které byly splatné vždy ke každému 17. dni příslušného měsíce. V čl. 6 .1.3 písm. b) VOP, které tvořily nedílnou součást smlouvy, bylo sjednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou pohledávek vzniklých na základě smlouvy, bude žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit. Dopisem ze 17. 10. 2018 žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splacením více než dvou dohodnutých splátek úvěru. Následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky plynoucí z předmětné smlouvy ve výši 137 789,69 Kč předžalobní výzvou z 19. 2. 2020. K datu 3. 1. 2020 činil dluh žalovaného na jistině úvěru 97 782,45 Kč. 12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 13. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, když žalovanému prokazatelně poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tím ve smyslu shora citovaného ustanovení i dle příslušných smluvních ujednání vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru a současně zaplatit sjednaný úrok, jehož výše činila 9,90 % ročně, a dále poplatky související s úvěrem. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a že aktuálně dluží žalobkyni v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou na jistině 97 782,45 Kč a na poplatcích 250 Kč. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh splácel žalobkyni řádně a včas dle dohodnutého splátkového kalendáře, respektive jej umořil z větší části, než tvrdí žalobkyně, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však na podanou žalobu nijak nereagoval, se soudem nekomunikoval a po celou dobu trvání řízení zůstal pasivní. Za této situace soudu nezbylo, než vycházet, pokud jde o aktuální výši dluhu žalovaného, z žalobních tvrzení. Vzhledem k tomu, že tato korespondovala s předloženými důkazy, dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. 15. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovaných 98 032,45 Kč. Žalovaného dále zavázal též k úhradě nárokovaného příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za období ode dne poskytnutí peněžních prostředků žalovanému do zaplacení (žalobkyně tyto nároky částečně kapitalizovala za období od 31. 8. 2017 do 5. 12. 2018, respektive od 6. 12. 2018 do 4. 2. 2020). Nárok na zaplacení smluvního úroku vychází přímo ze smlouvy, přičemž žalobkyně se domáhala úroku odpovídajícího sjednané zápůjční úrokové sazbě. Soud proto neshledal důvod, proč tomuto jejímu požadavku nevyhovět. Pokud jde o nárok na úhradu úroku z prodlení, tento se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením svého peněži