9 C 171/2022-166 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 254 236,46 Kč s úrokem ve výši 17,40 % ročně z částky 180 656,83 Kč od 22. 8. 2014 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 18. 1. 2013. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 195 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 17,40 % ročně, to vše formou sjednaných měsíčních splátek. Porušil však sjednané podmínky úvěru, neboť dohodnuté splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého smlouvou daného oprávnění a celý úvěr dopisem z 9. 7. 2014 jednorázově zesplatnil. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 180 656,83 Kč, ke dni 21. 8. 2014 kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 13 014,15 Kč (jednalo se o výsledný nezaplacený úrok, který měl žalovaný zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách úvěru), smluvní pokuty ve výši 59 651,48 Kč odpovídající sazbě 20 % z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru ze splatný, dlužných poplatků souvisejících s úvěrem ve výši 695 Kč a dále ke dni 21. 8. 2014 kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu ode dne vzniku prodlení s jednotlivými splátkami úvěru do 21. 8. 2014 ve výši 219 Kč Vedle shora uvedených částek žalobkyně požadovala běžící smluvní úrok ve výši 17,40 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od 22. 8. 2014 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nijak nevyjádřil. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 25. 10. 2022. Žalovaný, ač byl k jednání řádně a včas předvolán (předvolání mu bylo doručeno do jeho datové schránky 3. 10. 2022, tedy s dostatečným předstihem), se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se k nařízenému jednání dostavil, na podané žalobě setrval a uvedl, že žalovaný v mezidobí po podání žaloby na svůj dluh neuhradil ničeho. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 1. 2013 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 195 000 Kč, a to zejména za účelem uhrazení jeho dříve vzniklých dluhů vůči žalobkyni, konkrétně dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Zbývající část jistiny úvěru po uhrazení těchto dluhů pak měla být poskytnuta žalovanému bezúčelově. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí smluvní úrok ve výši 17,40 % ročně, a to v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 775,41 Kč, které byly splatné vždy k 10. dni v měsíci počínaje 10. 2. 2013. Celková splatná částka dle smlouvy činila 378 117,36 Kč. Žalovaný se ve smlouvě mimo jiné zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 950 Kč. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že právní předchůdce žalobkyně je oprávněn požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty dle svého platného sazebníku, který tvořil nedílnou součást smlouvy, stejně jako například úrokový lístek nebo všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. 5. Dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně činil poplatek za vedení úvěrového účtu v daném případě 79 Kč měsíčně, poplatek za prohlášení úvěru za splatný pak 300 Kč. 6. Z potvrzení o provedených platbách předloženého žalobkyní soud zjistil, že dne 18. 1. 2013 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 195 000 Kč, a to tak, že částky 62 263,52 Kč a 62 579,68 Kč byly převedeny na úvěrové účty za účelem konsolidace dluhů žalovaného, částka 70 156,80 Kč pak byla vyplacena na účet žalovaného. 7. Dopisem z 9. 7. 2014 právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že v důsledku jeho opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje jemu poskytnutý úvěr za splatný k datu 9. 7. 2014. K uvedenému datu zesplatnění měla celková dlužná částka činit 254 236,46 Kč, přičemž měla sestávat z dlužné jistiny ve výši 180 656,83 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného k datu zesplatnění ve výši 13 014,15 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 219 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a dlužných nákladů na upomínání ve výši 695 Kč a smluvní pokuty dle sazebníku ve výši 59 651,48 Kč. Tato smluvní pokuta měla odpovídat 20 % z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po prohlášení úvěru a splatný. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do deseti dnů od doručení dopisu. 8. Dle žalobkyní předložené transakční historie byly žalovanému v průběhu trvání úvěrového vztahu před zesplatněním úvěru vyúčtovány poplatky v celkové výši 1 722 Kč, a to konkrétně celkem 18 měsíčních poplatků za vedení účtu po 79 Kč a poplatek ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru. 9. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že k datu 19. 8. 2014 činil dluh žalovaného na jistině úvěru 180 656,83 Kč, na smluvním úroku 13 014,15 Kč a na úroku z prodlení 219 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 6. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal postoupit žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovaným vzniklou ze shora uvedené úvěrové smlouvy, a to s účinností k datu zaplacení sjednané úplaty za postoupení pohledávky. 11. Z potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky vystaveného právním předchůdcem žalobkyně dne 15. 9. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně zaplatila úplatu za postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy dne 19. 8. 2014, čímž došlo k jejímu postoupení na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky z 21. 8. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku ze shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni. 13. Z předžalobní výzvy z 15. 9. 2014 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 277 952 Kč s příslušenstvím vzniklého ze shora uvedené smlouvy o úvěru s upozorněním, že pokud dluh nebude neprodleně uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. 15. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 1. 2013 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému téhož dne peněžní prostředky v celkové výši 195 000 Kč, a to zčásti za účelem konsolidace jeho dříve vzniklých dluhů vůči právnímu předchůdci žalobkyně, zčásti bezúčelově bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a zaplatí smluvní úrok ve výši 17,40 % a poplatky související s úvěrem, mezi nimiž byl například poplatek za vedení úvěrového účtu ve výši 79 Kč měsíčně či poplatek za případné zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, pročež právní předchůdce žalobkyně dopisem z 9. 7. 2014 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 254 236,46 Kč. V době od uzavření úvěrové smlouvy do zesplatnění úvěru byly žalovanému celkem vyúčtovány poplatky v celkové výši 1 722 Kč, kdy tato částka sestávala z celkem 18 měsíčních poplatků za vedení účtu po 79 Kč a z poplatku ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru. Smlouvou ze 16. 6. 2014 právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, a to s účinností k 19. 8. 2014, což také žalovanému písemně oznámil. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě shora uvedeného dluhu předžalobní upomínkou svého zástupce. K datu 19. 8. 2014 činil dluh žalovaného na jistině úvěru 180 656,83 Kč, na smluvním úroku 13 014,15 Kč a na úroku z prodlení 219 Kč. 16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru, přičemž s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, aplikoval na věc právní úpravu obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), respektive v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti zmíněných předpisů. 17. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. je smlouva o úvěru tzv. absolutním obchodem, což znamená, že se bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu řídí ustanoveními části třetí obch. zák. 18. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na pož