9 C 173/2022-27 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 1 584 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný byl dne 13. 9. 2019 příslušníky Policie ČR převezen k odbornému lékařskému vyšetření a následně do protialkoholní záchytné stanice v [obec]. Provedenou dechovou zkouškou byla zjištěna hladina alkoholu v organismu žalovaného ve výši 2,76 promile. Žalovaná částka sestává z nákladů na dopravu žalovaného k uvedenému vyšetření služebním vozidlem žalobkyně, kterým bylo na trase [obec] – [obec] a zpět ujeto celkem 180 km, ve výši 1 328 Kč, a dále z nákladů ve výši 256 Kč, které žalobkyně uhradila zdravotnickému zařízení za vyšetření žalovaného před jeho převozem do záchytné stanice. Žalovaný doposud tyto náklady žalobkyni neuhradil, a to ani přesto, že jej k tomu žalobkyně písemně vyzývala. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na jeho doručovací adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, ani k výzvě soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom soud předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 13. 9. 2019 v 18:05 hodin byl žalovaný u domu [adresa] v [obec] zadržen hlídkou Policie ČR, neboť byl v podnapilém stavu a chvíli předtím se měl chovat hrubě k návštěvníkům restaurace„ [anonymizována dvě slova]“ a rozbít zde skleněnou lahev. Hlídka nastalou situaci posoudila tak, že byl žalovaný přistižen při jednání vykazujícím znaky přestupku, přičemž hrozila důvodná obava, že bude ve svém protiprávním jednání pokračovat a mařit řádné objasnění věci. Žalovaný tedy byl za pomoci hmatů, chvatů a slzotvorného prostředku znehybněn, byla mu přiložena služební pouta a následně byl služebním vozem tov. zn. Škoda Octavia, které má průměrnou spotřebu benzinu 9,90 l /100 km, převezen nejprve k lékařskému vyšetření do [příjmení] nemocnice, kde bylo po domluvě s ošetřujícím lékařem rozhodnuto o jeho eskortě do protialkoholní záchytné stanice v [obec]. Byl mu rovněž proveden test za pomoci zařízení [příjmení] [jméno], a to s pozitivním výsledkem 2,76 promile alkoholu v organismu. Při převozu žalovaného do záchytné stanice a zpět bylo služebním vozem ujeto celkem 180 km. Žalobkyně za vyšetření žalovaného před jeho převozem do záchytné stanice uhradila [anonymizováno] [územní celek], a.s., částku 256,45 Kč, a to na základě faktury vystavené dne 18. 9. 2019. Dopisem ze 16. 12. 2019 vyzvala žalovaného k zaplacení vynaložených nákladů na jeho vyšetření ve výši 256,45 Kč a nákladů na jeho dopravu do zdravotnického zařízení ve výši 1 327,84 Kč, tedy celkem k zaplacení částky 1 584 Kč ve lhůtě 15 dnů od vystavení dopisu. V něm byl žalovaný poučen o tom, že pokud ve stanovené lhůtě dluh nezaplatí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Podle § 19 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek v účinném znění (dále jen„ zákon o ochraně zdraví“) platí, že osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. 6. Podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zdraví platí, že orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna podrobit se osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek. 7. Podle § 24 odst. 1 zákona o ochraně zdraví hradí náklady na odborné lékařské vyšetření poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. 8. Podle § 24 odst. 2 zákona o ochraně zdraví platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. 9. Podle § 24 odst. 3 věty prvé zákona o ochraně zdraví platí, že náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný svým jednáním v restauraci„ [anonymizována dvě slova]“ v [obec] v podvečerních hodinách dne 13. 9. 2019 vzbudil u přítomné hlídky PČR ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zdraví důvodné podezření, že vykonává činnost, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, pod vlivem návykové látky. Přítomnost alkoholu v organismu žalovaného byla následně prokázána provedenou dechovou zkouškou. Žalovanému tak vznikla dle shora citovaného ustanovení povinnost podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, což se také stalo. V souvislosti s tímto vyšetřením byla žalobkyně nucena uhradit náklady ve výši 256 Kč příslušnému zdravotnickému zařízení ([nemocnice] [územní celek], [anonymizováno]). Současně jí vznikly též náklady související s přepravou žalovaného služebním vozidlem nejprve k uvedenému vyšetření, následně pak do protialkoholní záchytné stanice v [obec]. Podle § 24 odst. 2 a 3 věty prvé zákona o ochraně zdraví je přitom žalovaný povinen tyto náklady žalobkyni nahradit, neboť u něho byla prokázána přítomnost alkoholu v organismu. 11. V souvislosti s provedeným vyšetřením žalobkyně prokazatelně uhradila příslušnému zdravotnickému zařízení částku 256 Kč. Pokud jde o výpočet výše nákladů na dopravu žalovaného k tomuto vyšetření a následně do záchytné stanice, žalobkyně zjevně zcela správně postupovala podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb., která upravovala výši cestovních náhrad pro pracovní cesty uskutečněné v roce 2019. Při dopravě žalovaného do zdravotnického zařízení a následně do PZS bylo použito služební vozidlo tov. zn. Škoda Octavia s průměrnou spotřebou benzinu 9,90 l /100 km, přičemž žalobkyně při výpočtu celkové výše nákladů na dopravu zjevně vycházela z toho, že sazba základní náhrady za použití vozidla činila 4,10 Kč/km a cena za 1 litr paliva 33,10 Kč, což odpovídá shora citované vyhlášce. Při ujetých celkem 180 km pak celková výše nákladů skutečně činila účtovaných 1 328 Kč. 12. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 584 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni. 13. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé). Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč. 14. Žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku a poplatková povinnost tak podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného, neboť podané žalobě bylo vyhověno a žalovaný v řízení nebyl od placení soudních poplatků osvobozen. Soud proto uložil žalovanému povinnost