9 C 185/2022-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 8 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 514 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů v účinném znění (dále jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“). V žalobě tvrdila, že žalovaný byl v době od 11. 2. 2020 do 19. 5. 2020 vlastníkem a provozovatelem nákladního automobilu jiného než písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg [registrační značka], přičemž předmětný automobil byl v uvedeném období evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb. však k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto žalovaného písemně vyzvala k zaplacení shora uvedeného příspěvku, žalovaný však na výzvu nereagoval a příspěvek jí doposud nezaplatil. Žalovaná částka sestává ze základu příspěvku ve výši 8 514 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, souhlas žalovaného soud předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Na základě kupní smlouvy uzavřené dne 9. 2. 2020 mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím se žalovaný stal vlastníkem osobního vozidla tov. zn. Škoda Fabia 1.2 s objemem válců [číslo] cm³, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ Vozidlo“), pročež byl následně v rozhodném období od 11. 2. 2020 do 19. 5. 2020 evidován v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel Vozidla. K tomu přitom v uvedeném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem podle zák. č. 168/1999 Sb. Žalobkyně dopisem ze dne 13. 8. 2020, který byl téhož dne žalovanému i odeslán, vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do svého garančního fondu v celkové výši 8 514 Kč, který odpovídal denní sazbě za nákladní automobil s hmotností do 3,5 t (86 Kč) za celkem 99 dní, po které nebylo Vozidlo pojištěno, a dále k úhradě nákladů spojených s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 8 814 Kč ve lhůtě 60 dnů od doručení dopisu. Následně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení příspěvku ještě dopisem z 19. 11. 2020 a poté předžalobní výzvou její zástupkyně ze 17. 1. 2022, v níž byl žalovaný poučen o tom, že pokud příspěvek nezaplatí ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce soud zhodnotil věc jako spor o zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných dle § 4 zák. č. 168/1999 Sb. 6. Podle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 7. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 9. Podle § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 10. Podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 11. Podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhl. č. 205/1999 Sb.“) činí denní sazba příspěvku u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³ 35 Kč. 12. Podle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. činí výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. 300 Kč. 13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 11. 2. 2020 do 19. 5. 2020 vlastníkem a provozovatelem Vozidla evidovaným v registru silničních vozidel. Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu řízení neprokázal opak, vycházel soud s ohledem na shora uvedený stav zápisu v registru silničních vozidel i s ohledem na žalobkyní předloženou kupní smlouvu ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. z toho, že žalovaný v rozhodném období byl i skutečným vlastníkem a provozovatelem Vozidla a že tudíž byl ve smyslu § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. povinen uzavřít k Vozidlu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Tuto povinnost však nesplnil, neboť ve shora uvedeném období k Vozidlu žádné pojištění uzavřeno nebylo. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni zákonný příspěvek za každý den, kdy Vozidlo nebylo pojištěno, tedy celkem za 99 dní. Denní výše tohoto příspěvku však nečinila 86 Kč, jak vyplývá z podané žaloby i z dopisu, kterým žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku, nýbrž pouze 35 Kč. Automobil Škoda Fabia o objemu válců motoru 1198 cm³ totiž zcela jistě není nákladním automobilem s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg. Žalobkyně přitom zjevně při výpočtu výše příspěvku vycházela z denní sazby uvedené v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., který upravuje právě sazbu příspěvku pro uvedené nákladní automobily. Správně však měl být příspěvek vypočten z denní sazby uvedené v § 2 odst. 1 písm. f) cit. vyhl., která upravuje denní sazbu pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3. Právě do této kategorie Vozidlo zjevně spadá. Denní sazba příspěvku tak dle citovaného ustanovení činila 35 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost k úhradě příspěvku v celkové výši 3 465 Kč (99 * 35 Kč) a současně podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. i k úhradě nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (viz § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). 14. Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu řízení zůstal pasivní a netvrdil, natož aby prokázal, že již žalobkyni dlužný příspěvek uhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni dlužných 3 765 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky 3 465 Kč odpovídající dlužné výši poplatku za dobu od 28. 10. 2020 do zaplacení. Právo na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení. 15. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 5 049 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 28. 10. 2020 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 814 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 3 765 Kč s příslušenstvím, naopak co do 5 049 Kč byla zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 43 % ku 57 % ve prospěch žalovaného, jemuž by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 14 % (57 – 43 = 14). Žalovaný však zůstal v řízení nečinným a zjevně mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 17. Lhůtu k plnění rozsudkem u