9 C 191/2022-23 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 9. 2021 do zaplacení z titulu neuhrazených nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného v záchytné stanici žalobkyně. Do té byl žalovaný převezen dne 24. 8. 2021. Žalovaný svůj shora uvedený dluh uznal písemně co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit nejpozději do 1. 9. 2021, doposud tak ovšem ani částečně neučinil, ačkoliv jej žalobkyně k tomuto písemně vyzvala. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jeho souhlas předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyí předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 24. 8. 2021 byl žalovaný umístěn do záchytné stanice žalobkyně. Při přijetí byla u něho dechovým analyzátorem zjištěna hladina alkoholu v dechu 2,8 promile a byla u něho diagnostikována akutní intoxikace alkoholem. Náklady na vyšetření, ošetření a pobyt žalovaného v záchytné stanici žalobkyně činily celkem 2 500 Kč, přičemž žalobkyně tuto částku vyúčtovala žalovanému daňovým dokladem vystaveným dne 24. 8. 2021. V rámci tohoto daňového dokladu žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý z titulu shora uvedených nákladů co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ve lhůtě 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 18. 2. 2022 byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení 2 500 Kč s příslušným úrokem z prodlení ve lhůtě 10 dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dlužné částky. 5. Podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo dne 24. 8. 2021 poskytnuto vyšetření, ošetření a následný pobyt v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně. Při jeho přijetí do této stanice byl žalovaný prokazatelně pod vlivem alkoholu, což potvrdila provedená zkouška dechovým analyzátorem. Žalovanému proto ve smyslu shora citovaného § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotních službách vznikla povinnost uhradit žalobkyni náklady na poskytnutou záchytnou službu, jejichž výše činila žalobou požadovaných 2 500 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ve lhůtě do 1. 9. 2021. V důsledku tohoto uznání tedy soud vycházel ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, z toho, že dluh v době uznání a v rozsahu uznání trval. Bylo proto na žalovaném, aby v řízení případně tvrdil a prokázal, že svou povinnost vůči žalobkyni splnil a svůj dluh již zcela, či alespoň zčásti, uhradil. 7. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyni požadovanou částku doposud skutečně nezaplatil, a podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vedle dlužné částky ve výši 2 500 Kč zavázal žalovaného rovněž k zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni, k němuž měl být dluh uhrazen, tj. od 2. 9. 2021, do zaplacení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni. 8. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z nákladů zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 089 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.