9 C 216/2022-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 5. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení 10 315 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2020 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že jako vlastník pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] část tohoto pozemku o výměře 11 m² smlouvou uzavřenou dne 7. 3. 2018 pronajal žalovanému, který mu však nezaplatil sjednané nájemné za poměrnou část roku 2018 ve výši 3 300 Kč a dále za rok 2019 ve výši 4 015 Kč. Dále mu žalovaný dluží částku 3 000 Kč jakožto sjednanou cenu za poskytnutí práva užívání prodejního místa v rámci zahájení 8. litomyšlské sezóny dne 27. 4. 2019. Všechny shora uvedené dlužné částky byly žalovanému ze strany žalobce řádně vyúčtovány, žalovaný je však doposud ani částečně neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu jeho sídla, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z nájemní smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky 7. 3. 2018 soud zjistil, že žalobce jakožto výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pronajal žalovanému část tohoto pozemku o výměře 11 m² za účelem zřízení a provozování předzahrádky před [adresa] na [anonymizována dvě slova]. Nájemné dle smlouvy činilo 4 015 Kč za rok, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Za poměrnou část roku 2018, tedy za období od 7. 3. 2018 do 31. 12. 2018, činilo nájemné 3 300 Kč. Nájemné bylo splatné vždy jednorázově nejpozději do 15. června příslušného roku bezhotovostně na bankovní účet žalobce. 5. Z faktury [číslo] vystavené 1. 6. 2018 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému nájemné za poměrnou část roku 2018 ve výši 3 300 Kč. Faktura byla splatná k 20. 6. 2018. 6. Z faktury [číslo] vystavené 1. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému nájemné za rok 2019 ve výši 4 015 Kč. Faktura byla splatná k 17. 6. 2019. 7. Z faktury [číslo] vystavené 25. 4. 2019 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému cenu za poskytnutí práva užívání – za prodejní místo včetně objednaného příslušenství na akci Zahájení 8. [anonymizováno] sezóny dne 27. 4. 2019 ve výši 3 000 Kč. Faktura byla splatná k 30. 4. 2019. 8. Z dohody o ukončení nájemní smlouvy [číslo] soud zjistil, že účastníci se dne 30. 12. 2019 písemně dohodli na ukončení výše uvedené nájemní smlouvy k datu 31. 12. 2019. V čl. II. uvedené dohody byla obsažena evidence dluhů žalovaného vůči žalobci. Tato evidence zahrnovala dlužné částky vyúčtované třemi shora uvedenými fakturami v celkové výši 10 315 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit tyto dlužné částky nejpozději do 31. 1. 2020. 9. Z předžalobní výzvy z 1. 11. 2021, která byla dle přiložené poštovní dodejky odeslána žalovanému na adresu jeho sídla dne 3. 11. 2021, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu. 10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce smlouvou uzavřenou 7. 3. 2018 pronajal žalovanému část pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k. ú. [obec], o výměře 11 m², a to za účelem zřízení a provozování předzahrádky před [adresa] na [anonymizována dvě slova] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Sjednané roční nájemné činilo 4 015 Kč s tím, že za období od 7. 3. 2018 do 31. 12. 2018 mělo nájemné činit 3 300 Kč. Nájemné bylo splatné vždy do 15. 6. příslušného roku. Nájem byl ukončen písemnou dohodou účastníků z 30. 12. 2019, a to k datu 31. 12. 2019. V uvedené písemné dohodě se žalovaný zavázal uhradit žalobci dluh v celkové výši 10 315 Kč, který sestával z dlužného nájemného ve výši 3 300 Kč za poměrnou část roku 2018, které bylo žalovanému vyúčtováno fakturou splatnou k 20. 6. 2018, z dlužného nájemného ve výši 4 015 Kč za rok 2019, které bylo žalovanému vyúčtováno fakturou splatnou k 17. 6. 2019, a z ceny za poskytnutí práva užívání – za prodejní místo včetně objednaného příslušenství na akci Zahájení 8. [anonymizováno] sezóny dne 27. 4. 2019 ve výši 3 000 Kč, která byla žalovanému vyúčtována fakturou splatnou k 30. 4. 2019. Zmíněný dluh se žalovaný zavázal uhradit do 31. 1. 2020. K jeho úhradě byl následně vyzýván předžalobní výzvou žalobce z 1. 11. 2021. 11. Po právní stránce pak soud hodnotil věc jako spor vyplývající z nájemní smlouvy uzavřené podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). 12. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 13. Žalobou uplatněný nárok na dlužné nájemné za pronájem části pozemku parc. [číslo] za roky 2018 a 2019 se opírá o nájemní smlouvu uzavřenou podle § 2201 o. z., na jejímž základě mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah. Žalobce svou povinnost z této smlouvy splnil, neboť umožnil žalovanému užívat předmětnou část pozemku. Bylo tedy na žalovaném, aby i on svým smluvním závazkům dostal a hradil žalobci řádně a včas sjednané nájemné. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by žalobci již jím požadované dlužné nájemné uhradil. Soud proto vycházel z toho, že skutečně na nájemném aktuálně dluží 7 315 Kč. V tomto rozsahu tedy posoudil žalobu jako oprávněnou. 14. Stejným způsobem pak nahlížel i na nárok na zaplacení částky 3 000 Kč. Tuto částku žalobkyně požadovala z titulu dlužné ceny za právo užívat prodejní místo v rámci akce Zahájení 8. [anonymizováno] sezóny, která se konala 27. 4. 2018. I v tomto případě lze konstatovat, že účastníci uzavřeli, byť tentokráte pouze v ústní formě, nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem prodejního místa na zmíněné akci za nájemné ve výši 3 000 Kč, které byl žalovaný povinen podle § 2201 o. z. žalobci zaplatit. K tomuto se ostatně i písemně zavázal v dohodě o ukončení nájemní smlouvy, z čehož lze dovodit, že byl s existencí dluhu srozuměn. Z ničeho nevyplývá, že by dlužnou cenu ve výši 3 000 Kč alespoň částečně učinil. Proto i v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. 15. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci 10 315 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalobce měl v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby učiněné podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění, a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, kdy každý z těchto úkonů je podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. honorován sazbou odměny ve výši 300 Kč, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek (tj. z částky 800 Kč) ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 768 Kč, a to k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.