9 C 319/2021-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 20. 12. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být dle žaloby uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému dne 19. 11. 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě do 19. 12. 2018. Tuto svou povinnost však nesplnil a doposud na svůj dluh z uvedené smlouvy nezaplatil ničeho. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení shora uvedené dlužné částky ve výši 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu místa jeho trvalého pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jejich souhlas s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně dne 19. 11. 2018 bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] uvedeného ve smlouvě vyplatil peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo], což je rodné číslo žalovaného. Ten se ve smlouvě zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě 30 dnů, tj. do 19. 12. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 1. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován jeho dopisem z 16. 5. 2021. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 16 096,55 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou z 16. 5. 2021. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Tím mu ve smyslu § 2395 o. z. vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč, a to v ujednané lhůtě splatnosti, tj. nejpozději do 19. 12. 2018. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že na uvedený dluh doposud neplnil ani částečně. Bylo přitom na něm, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vycházel z toho, že skutečně žalobkyni dluží požadovaných 4 000 Kč, a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně nárokovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšnému žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč, které tvoří mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“) po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) AT. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.