9 C 334/2021-68 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Brně 23. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení 2 803,22 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za pronajaté přijímací zařízení v celkové výši 343,22 Kč, poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 460 Kč a smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného zařízení ve výši 2 000 Kč. Všechny tyto nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, která byla uzavřena mezi [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou 5. 10. 2018. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy nejenže poskytoval žalované služby elektronických komunikací, ale zároveň jí pronajal zařízení WIFI ED3.0. Žalovaná mu neuhradila sjednané nájemné za pronájem uvedeného zařízení, které jí bylo vyúčtováno fakturami splatnými k 20. 11. 2018, 20. 12. 2018, 20. 1. 2019 a 20. 2. 2019, a to v celkové výši 343,22 Kč. Zároveň doposud nezaplatila poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku, jež jí byl vyúčtován fakturou splatnou k 5. 3. 2019 v částce 460 Kč. Právní předchůdce žalobkyně rovněž na základě shora uvedené smlouvy zapůjčil žalované modem COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA, sériové č. 38437DD1EE84. Žalovaná nehradila řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, právní předchůdce žalobkyně proto jednostranně ukončil smlouvu, čímž žalované dle čl. 7 všeobecných obchodních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy, vznikla povinnost vrátit poskytnuté zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy. Tuto povinnost však porušila, čímž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, kdy ujednání o smluvní pokutě bylo dle žalobkyně obsaženo přímo v textu smlouvy (ustanovení písm. f) ve spodní části formuláře smlouvy), konkrétní výše smluvní pokuty pak byla uvedena v ceníku právního předchůdce žalobkyně. Ten zanikl v důsledku fúze sloučením společností [právnická osoba], a [právnická osoba], jako zanikajících společností se žalobkyní, která se stala nástupnickou společností zmíněných subjektů a k datu 1. 4. 2020 na ni přešlo veškeré jmění jejího právního předchůdce i společnosti [právnická osoba] 2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, kde je dle centrální evidence obyvatel hlášena k trvalému pobytu, ani k výzvě soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů a výpisu z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobkyně učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 3. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součást tvořily všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ VOP“) a jeho ceník. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytoval žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací, konkrétně služby UPC Internet 150+ a TV START. Současně žalované pronajal modem WIFI ED3.0, sériové [číslo], a to za sjednané nájemné ve výši 70 Kč měsíčně, které bylo splatné spolu s cenou ostatních poskytnutých služeb v rámci právním předchůdcem žalobkyně pravidelně vystavovaných vyúčtování. Ve smlouvě byl sjednán připojovací poplatek výši 99 Kč. Ve spodní části formuláře smlouvy, konkrétně pod písm. f), bylo uvedeno, že žalovaná se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 VOP). Dle čl. 7 VOP byla žalovaná povinna do 14 dnů od ukončení smlouvy na vlastní náklady vrátit pronajatý modem. Dle ceníku právního předchůdce žalobkyně činil poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku 500 Kč, smluvní pokuta za nevrácení pronajatého zařízení 2 000 Kč/ks. Fakturou vystavenou 1. 11. 2018 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované mimo jiné nájemné za pronájem modemu v období od 4. 10. 2018 do 30. 11. 2018 v celkové výši 133,22 Kč, které bylo dle faktury splatné k 20. 11. 2018. Fakturou vystavenou 1. 12. 2018 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované mimo jiné nájemné za pronájem modemu v období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 v celkové výši 70 Kč, které bylo dle faktury splatné k 20. 12. 2018. Fakturou vystavenou 1. 1. 2019 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované mimo jiné nájemné za pronájem modemu v období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019 v celkové výši 70 Kč, které bylo dle faktury splatné k 20. 1. 2019. Fakturou vystavenou 1. 2. 2019 bylo žalované mimo jiné vyúčtováno nájemné za pronájem modemu v období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019 v celkové výši 70 Kč, které bylo dle faktury splatné ke 20. 2. 2019. Fakturou vystavenou 15. 2. 2019 byl žalované mimo jiné vyúčtován poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a zároveň jí byla dobropisována částka ve výši 40 Kč jakožto nájemné za pronájem modemu od 13. 2. 2019 do 28. 2. 2019. Dopisem ze 7. 3. 2019 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od shora uvedené smlouvy z důvodu neuhrazení vyúčtované ceny za poskytované služby žalovanou a zároveň vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 3 557,23 Kč ve lhůtě do 20. 3. 2019 a k vrácení pronajatého modemu do 3. 4. 2019. Rovněž ji upozornil na to, že pokud modem nevrátí v uvedené lhůtě, může jí být účtována smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně s účinky k datu 1. 4. 2020 zanikl sloučením se společností [právnická osoba], přičemž nástupnickou společností se stala žalobkyně, na kterou přešlo veškeré jmění jejího právního předchůdce. Žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou z 12. 5. 2020 žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 5 557,23 Kč vzniklé z titulu shora uvedené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy s upozorněním, že pokud nebude dluh ve lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho vymáhání. 5. Dle § 103 o. s. ř. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 6. Dle § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu, přičemž právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají zachovány. 7. Soud musel s ohledem na shora uvedená ustanovení v prvé řadě vyřešit otázku, zda má pravomoc k projednání a rozhodnutí předmětného sporu. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou totiž naplňuje znaky smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a na věc tak dopadá právní úprava obsažená v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“). Dle § 129 odst. 1 věty prvé zákona o elektronických komunikacích přitom platí, že spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 cit. zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli těchto služeb na straně druhé, rozhoduje na návrh kterékoliv ze stran sporu Český telekomunikační úřad, a to pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Přitom není sporu o tom, že právní předchůdce žalobkyně byl osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu § 7 zákona o elektronických komunikacích a žalovaná na straně druhé jednoznačně splňuje definici účastníka, respektive uživatele těchto služeb ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) a b) cit. zákona. V řešené věci tak byla pro posouzení toho, který orgán disponuje pravomocí k řešení daného sporu, klíčová otázka, zda se žalobou uplatněné nároky týkají povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích, případně na jeho základě, nebo nikoliv. 8. K otázkám souvisejícím s řešením kompetenčních sporů mezi civilními soudy a Českým telekomunikačním úřadem ve spojitosti s rozhodováním nároků uplatňovaných osobami vykonávajícími komunikační činnost vůči jejich zákazníkům se v minulosti ve své judikatuře opakovaně vyjadřoval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů v účinném znění. Pro řešenou věc jsou podle názoru soudu nejpodstatnější závěry zvláštního senátu obsažené v jeho usnesení ze dne 13. 12. 2018, č. j. Konf 27/2018 – 13. V tomto usnesení totiž zvláštní senát přiřkl pravomoc k rozhodnutí o nároku na zaplacení tzv. suspendačního poplatku (neboli popl