10 C 263/2022-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení žalované částky 15 762 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 18. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru - zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 399 Kč sestávající z úroku ve výši 2 663 Kč a poplatku za zpracování zápůjčky a pojištění (bylo-li sjednáno) ve výši 4 386 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 409 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 10. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na svůj dluh uhradil pouze 2 637 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17. 7. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení (28. 1. 2022) činila dlužná částka 24 369,78 Kč. Žalobkyně však požaduje jen nesplacenou jistinu ve výši 8 926,76 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 6 835,24 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 2 957,66 Kč, tj. úroku ve výši 26,10 % p.a. z dlužné jistiny od 29. 10. 2020, tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 28. 1. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 920,57 Kč, tj. zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 5. 11.. 2020, tedy od marného uplynutí měsíční lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 28. 1. 2022, úroku ve výši 26,10 % p.a. a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Z karty zákazníka a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne 18. 12. 2019, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce. Kromě poskytnutých peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 049 Kč sestávající úroku ve výši 2 663 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 4 386 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit doplňkové pojistné za pojištění ve výši 1 350 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dlužnou částku zaplatit v 45 týdenních splátkách po 409 Kč (poslední splátka 403 Kč). Podle smlouvy činila RPSN 278,97 %. Výpůjční úroková sazba činila 26,1 % p. a. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z přílohy č. 1 vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO] žalobkyni pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o zápůjčce. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 24. 2. 2022, jak vyplývá z předloženého podacího lístku. 6. Z výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2022 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 7. 6. 2022, jak vyplývá z podacího lístku. 7. V dané věci soud po právní stránce posuzoval spor jako spor ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 Smlouva sice není výslovně označena jako„ smlouva o zápůjčce, výslovně však odkazuje na ustanovení § 2390 obč. zák. a slovo zápůjčka používá v textu smlouvy. 8. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Smlouva sice přímo stanoví úrok ve výši 2 663 Kč, stanoví však povinnost zaplatit částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 4 386 Kč a poplatek za pojištění ve výši 1 350 Kč. Tento poplatek 4 386 Kč sice dle smlouvy představují jinak pojmenovanou platbu, v podstatě je však třeba jej považovat za jakousi další skrytou podobu úroku, neboť jde o plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť stejně jako sjednaný úrok, i tyto poplatky slouží na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněné poplatky hodnotil jako úplatu za poskytnutí zápůjčky a posuzoval tedy jeho výši vedle výslovně sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku celkem 7 049 Kč, nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a době trvání úvěru 45 týdnů, a dospěl k závěru, že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl sice nárok na úhradu úroků, ale pouze do výše, která je jednotlivým půjčkám přiměřená. 9. Soud považuje za přiměřený úrok ještě ve výši 30 % p. a. z jistiny, což je u zápůjčky ve výši 10 000 Kč a době trvání úvěru 45 týdnů 2 589 Kč, což je částka blížící se výslovně sjednanému úroku. Nad tuto částku považuje soud sjednaný souhrnný poplatek za nepřiměřeně vysoký, tedy dle názoru soudu nepřiměřeně vysoký je poplatek či částka ve výši 4 386 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o části poplatku ve výši 4 386 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z 10. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalované dle smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 2 663 Kč a poplatek za pojištění 1 350 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tj. více než 2 637 Kč. Soud proto vycházel z toho, že k žádným dalším úhradám nedošlo. Zmíněnou úhradu žalovaného započetl na shora uvedený poplatek – úrok a dospěl k závěru, že žalovaný na dluh ze zápůjčky dluží 11 376 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 1970 o. z., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované s úhradou jejího dluhu nastalo. 11. Ve zbývající části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 4 386 Kč (částka za zpracování půjčky) a souvisejícího příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku IV. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v účinném znění). 13. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, který žalovaná měla, tedy v rozsahu 44 % jejích nákladů řízení (72% - 28% = 44%). Náklady žalobkyně pak spočívaly v soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, v odměně advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 300 Kč, ve třech paušálech podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu po 100 Kč a ve 21% DPH z uvedených položek krom soudního poplatku. Náklady tak celkem činí 2 452 Kč a 44% z nich činí 1 078,88 Kč. 14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s