15 C 185/2023-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 008,83 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 18. 11. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s úrokem ve výši 2 437 Kč, který měl žalovaný splácet ve 26 týdenních splátkách po 641 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 5. 2022. Žalovaný se dále zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 500 Kč za zpracování úvěru a částku 3 713 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení (dále jen poplatek). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkem na svůj dluh zaplatil 5 300 Kč a poslední splátku uhradil dne 11. 2. 2022. Ke dni 23. 4. 2022 právní předchůdce žalobkyně úvěr vyčíslil a dlužná jistina činila 7 194,82 Kč, dlužný poplatek 3 814,01 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 16. 12. 2022 postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Dlužná částka uplatněná touto žalobou tak činí 11 008,83 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 7 194,82 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 814,01 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 7 194,82 Kč od 1. 5. 2022 do 14. 12. 2022 v kapitalizované výši 535,41 Kč, úrok ve výši 29,49 % ročně z částky 7 194,82 Kč od 20. 5. 2022 do 14. 12. 2022 v kapitalizované výši 1 231,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 194,82 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 29,49 % ročně z částky 7 194,82 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto jeho souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal. 4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. V této žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu. Je zaměstnaný u [právnická osoba] s. r. o., [obec] a jeho čistý příjem dle předložených výplatních pásek za měsíce září a říjen 2021 činí 16 600 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 3 000 Kč, jiný spotřebitelský úvěr nemá. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 437 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 713 Kč splácet v pravidelných 26 týdenních splátkách po 641 Kč, respektive 625 Kč v případě poslední splátky, splatných vždy ke konci splátkového období. Týdenním splátkovým obdobím se rozuměla doba 7 dní a první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 16 650 Kč. Ve smlouvě pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 181,65 %, úroková sazba 88,00 % ročně. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 16. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh ze shora uvedené smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 13. 1. 2023. 8. Z tabulky umoření č. smlouvy [číslo] vyhotovené ke dni 19. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný dne 18. 11. 2021 čerpal od právního předchůdce žalobkyně úvěr ve výši 10 000 Kč. V období od 29. 11. 2021 do 11. 2. 2022 na tento svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem 5 300 Kč. 9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 2. 6. 2023. 10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 18. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 26 týdenních po 641 Kč, respektive po 625 Kč v případě poslední splátky, spolu s úrokem ve výši 2 437 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 713 Kč. Pohledávku z uvedené smlouvy její právní předchůdce postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce. 11. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). 12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 15. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3 leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 19. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli pos