15 C 95/2023-81 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 546 267,61 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru Konsolidace půjček. Výše úvěru činila 491 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit splátkami po 8 752,48 Kč měsíčně. Žalovaný však svoji povinnost neplnil řádně, úvěr byl proto zesplatněn. Dluh žalovaného činí 481 133,62 Kč na jistině, 34 108,22 Kč na kapitalizovaném obchodním úroku, který dle čl. 43 VO přirůstá k jistině, 21 664,29 Kč kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 27. 2. 2023, 2 326,48 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení počítaném z kapitalizovaného obchodního úroku a dále 4 335 Kč a 2 700 Kč na poplatcích dle části V Sazebníku. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil, že výše úvěru činila 491 000 Kč, úrok 17,70 % p. a. Měsíční anuitní splátka činila 8 752,48 Kč bez pojištění, 9 619,48 Kč s pojištěním. Z čl. IV. 10 a 11 smlouvy soud zjistil, že pro případ prodlení bylo sjednáno právo banky úvěr ihned zesplatnit. Součástí smlouvy byly i Všeobecné produktové podmínky. 5. Z všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že součástí smluvní dokumentace je i Sazebník. V čl. 43 je stanoveno, že v případě prodlení s řádnou úhradou úroku může banka úročit i úrok. 6. Z části V. Sazebníku soud zjistil výši poplatků u úvěrů – konsolidací půjček. 7. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 5. 8. 2021 do 31. 12. 2022 soud zjistil, že dne 5. 8. 2021 byla žalovanému poskytnuta, resp. byla čerpána formou 6 plateb celková částka 491 000 Kč. Dále soud zjistil, že poslední řádná splátka byla ze strany žalovaného uskutečněna v březnu roku 2022, poté již hradil splátky pouze částečně nebo vůbec. Ke dni 26. 9. 2022, kdy došlo k zesplatnění dlužil žalovaný 481 133,62 Kč na jistině, 34 108,22 Kč na úrocích a 7 035 Kč na poplatcích. 8. Detailní podrobnosti o čerpání pak soud zjistil i z platební historie žalovaného, kde je uvedeno, že k vyčerpání celkové částky 491 000 Kč došlo dne 5. 8. 2021. 9. Z oznámení banky ze dne 28. 9. 2022 soud zjistil, že ke dni 26. 9. 2022 banka úvěr zesplatnila. nesplacená jistina činila 481 133,62 Kč, smluvní úrok 34 108,22 Kč. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 546 691,09 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení předmětné výzvy. Dle podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 1. 3. 2023. 11. Z listin potvrzení o výši příjmu, žádosti o úvěr - konsolidaci půjček a výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil příjmy a výdaje žalovaného, které žalobkyně posuzovala v rámci posouzení úvěryschopnosti žalovaného. 12. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný obdržel částku 491 000 Kč, úvěr však nesplácel řádně a včas, došlo proto k jeho zesplatnění. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil dlužnou jistinu, úroky a poplatky uhradil. 13. Smlouvu o úvěru a z ní vyplývající právní vztahy soud posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 14. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Z citovaného ustanovení a zjištěných smluvních ujednání je patrné, že nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru je co do jistiny, úroků i poplatků po právu, neboť žalovaný od března 2022 neplnil svoji povinnost vrátit peněžní prostředky a zaplatit úroky, banka tedy úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 26. 9. 2022 a žalovaný tak má povinnost zaplatit dlužné částky najednou. 16. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 OZ a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., přičemž je dán i z dlužných obchodních úroků, neboť úročení úroků bylo pro případ prodlení ujednáno. 17. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 18. Ve sporu byla žalobkyně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 21 851 Kč a náklady zástupce za 3 úkony právní služby (odměna dle § 7, § 8 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 10 500 Kč (9 100 + (35 x 40)), a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, náhrada DPH 21 %), což celkem činí částku 61 055 Kč (21 851 + 31 500 + 900 + 6 804), kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 19. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.