16 C 220/2022-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy ze dne 20. 9. 2021 poskytla žalovanému částku 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 6 750 Kč a poplatky za službu [anonymizována dvě slova] 330 Kč, [anonymizováno] 165 Kč, informační sms servis 87 Kč. Žalovaný požádal o odklad splatnosti o 42 dní dle čl. 2 sazebníku, splatnost nastala 1. 12. 2021. Žalovaný zaplatil celkem 10 125 Kč. Žalovaný dluží a žalobkyně tedy žalobou žádá 27 000 Kč na jistině, 6 750 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, za službu [anonymizována dvě slova] 330 Kč, [anonymizováno] 165 Kč, informační sms servis 87 Kč, dále úrok z prodlení 2 683,20 Kč, náklady vymáhání 980 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 34 332 Kč za období 90 dnů od 1. 12. 2021. 2. Žalovaný se, ač soudem vyzván a poučen, k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující zjištění: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala, poskytnou žalovanému částku do výše 27 000 Kč, žalovaný se ji zavázal vrátit do 20. 10. 2021 spolu s poplatkem za sjednání úvěru 6 750 Kč, poplatkem za službu [anonymizována dvě slova] 110 Kč měsíčně, za službu [anonymizováno] 165 Kč, za informační sms servis 29 Kč měsíčně. Úrok činil 0 % Smlouva neobsahoval ujednání o smluvní pokutě ani nákladech vymáhání, pouze odkaz na Sazebník. 5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že částka 27 000 Kč byla vyplacena žalovanému na účet dne 20. 9. 2021. 6. Ze Sazebníku soud zjistil, že splatnost lze prodloužit za procentuálně určený poplatek z nesplacené jistiny (služba [anonymizováno]), případně za určitých podmínek za poplatek 110 Kč (služba [anonymizována dvě slova]). Dále Sazebník obsahuje ustanovení o paušální platbě 35 Kč denně za náklady vymáhání v případě prodlení a ustanovení o smluvní pokutě 0,1 % denně v případě prodlení. 7. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádní zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. 8. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, dle něhož žalobkyně žalovanému poskytla dne 20. 9. 2021 peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 20. 10. 2021. Úrok byl sjednán ve výši 0 %, avšak poplatek za poskytnutí úvěru činil 6 750 Kč a poplatek za další služby 304 Kč celkem. Mimo hlavní smlouvu, v Sazebníku, bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné částky a o nákladech vymáhání v paušální výši 35 Kč denně. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný požádal o [anonymizováno] či uplatnil odklad splatnosti v rámci služby [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně na písemnou výzvu k doložení této skutečnosti nereagovala, k jednání se nedostavila, nemohla tedy být poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“ Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný zaplatil více, než tvrzenou částku 10 125 Kč. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), tedy jako úvěr. Zároveň se jednalo o úvěr spotřebitelský, soud proto posuzoval i soulad s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Ze zjištěného skutkového stavu a citované úpravy je zřejmé, že žalovaný byl povinen zaplatit jistinu 27 000 Kč. 12. Po právu bylo i ujednání o ceně za další služby ve výši 304 Kč, avšak pouze za jeden měsíc, neboť nebylo zjištěno, že by došlo k prodloužení smlouvy. 13. Stejně tak byl povinen zaplatit částku 6 750 Kč – tento poplatek za uzavření smlouvy byl jedinou odměnou žalobkyně za poskytnutí peněžních prostředků. Po právní stránce se tedy jednalo o úrok. Z této částky se tedy s ohledem na § 1806 OZ nemohl počítat úrok z prodlení. Ve zbývající částí je nárok žalobkyně na úrok z prodlení opřen o § 1970 OZ ve výši dle nař. vlády 351/2013 Sb. 14. Naopak v rozporu s právem bylo ujednání o smluvní pokutě obsažené mimo hlavní smlouvu v Sazebníku Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. 15. Dokonce i případný odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Ujednání o smluvní pokutě mimo hlavní smlouvu tedy lze považovat za ujednání nepřiměřené podle § 1813 OZ (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3530/2016). Podle § 1812 odst. 2 OZ se k takovému ujednání nepřihlíží. 16. Co se týče nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ty nebyly nijak navázány na uskutečněné úkony vymáhání, nýbrž byly sjednány v paušální výši a navázány pouze na běh času – jednalo se tedy pouze o zastřenou smluvní pokutu. I pro ni platí výše uvedený závěr o zdánlivosti tohoto ujednání, tedy nepřihlíží se k němu. 17. Shrnuto, žalovaný měl zaplatit 34 054 Kč (jistina 27 000 Kč, poplatek za sjednání 6 750 Kč, poplatky za služby 304 Kč), zaplatil 10 125 Kč, zbývá tak zaplatit 23 929 Kč. Tuto částku tedy soud žalobkyni přiznal spolu s úrokem z prodlení. Nárok na úrok z prodlení opřen o § 1970 OZ ve výši dle nař. vlády 351/2013 Sb. 18. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, žalobkyně je tedy povinna doplatit soudní poplatek částkou 498 Kč (položka 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků). Tuto povinnost jí tedy soud uložil ve výroku IV. 19. Úspěch stran byl při zohlednění žalované smluvní pokuty v poměru 62:38, žalobkyně má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 24 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty by při plném úspěchu činily 4050 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odměnu advokáta za tři úkony právní služby ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, náhradu hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, náhradu 21 % DPH, náhradu soudního poplatku 1 872Kč). Z toho 24 % činí 972 Kč. Žalobkyně se sice domáhala náhrady nákladů řízení bez aplikace § 14b advokátního tarifu, nicméně jen u zdejšího soudu je za letošní rok evidováno asi 20 žalob žalobkyně, které se liší prakticky jen částkami a daty. Jedná se tedy o typické formulářové žaloby ve smyslu § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení 972 Kč. Soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobkyni k rukám jejího zástupce.