17 C 128/2023-72 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 4. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 23 343 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 3. 2023 do 11. 4. 2023 v kapitalizované výši 153,48 Kč a od 12. 4. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2021, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním doručeným soudu dne 6. 11. 2023 žalobkyně vzala žalobu zpět co do zaplacení 23 213 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 8. 2023 do zaplacení, neboť dne 20. 8. 2023 žalovaný uhradil částku 23 213 Kč. Žalovanému bylo částečné zpětvzetí žaloby zasláno k vyjádření jen kvůli povinnosti k náhradě nákladů řízení, ale nevyjádřil se k němu. 4. Z úvěrové smlouvy ze dne 2. 12. 2021 (včetně splátkového kalendáře a dalších listin, které tvoří součást smlouvy) vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 43 855 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách. Z potvrzení o provedené platbě vzal soud za prokázané, že žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 30 000 Kč platbou ze dne 2. 12. 2021. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu čerpání, splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že před zahájením řízení žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 30 494 Kč. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 12. 12. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 4 717 Kč. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 27. 1. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 23 213 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 24. 2. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku. Z tvrzení žalobkyně a z listiny na č. l. 67 spisu vzal soud za prokázané, že dne 20. 8. 2023 žalovaný uhradil 23 213 Kč. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). 6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). 7. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Před zahájením řízení žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 30 494 Kč; po zahájení řízení žalovaný zaplatil žalobkyni 23 213 Kč, v důsledku čehož vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, takže předmětem sporu zůstalo pouze zaplacení 130 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně potom již nedokládala soudu posouzení úvěruschopnosti žalovaného (pouze listinu označenou jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 25 spisu a úvěrovou zprávu na č. l. 60 spisu, které samy o sobě neprokazují příjmy a výdaje spotřebitele), takže soud posoudil smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 8. Na takto ustaveném základě soud bodem I. výroku zastavil řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, ke kterému došlo dříve, než začalo jednání, podle § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném (dále jen„ o. s. ř.“). Přitom nevracel žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku ve výši 167,50 Kč, neboť tuto bylo třeba ponížit o 1 000 Kč podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění, pro věc rozhodném. 9. Bodem II. výroku soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, neboť podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný již celý dluh uhradil. 10. Žalobkyně nárokovala celkem 25 770,02 Kč (neboť zákonný úrok z prodlení z částky 23 343 Kč od 12. 4. 2023 činil ke dni vyhlášení rozsudku 2 273,54 Kč), a byla neúspěšná jen co do zaplacení 1 545,83 Kč (neboť zákonný úrok z prodlení z částky 23 343 Kč od 27. 3. 2023 do 20. 8. 2023 činí 1 410,17 Kč a zákonný úrokem z prodlení z částky 130 Kč od 21. 8. 2023 činil ke dni vyhlášení rozsudku 5,66 Kč), tj. 6 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 88 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 167,50 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud výjimečně nepřiznal žalobkyni náhradu za částečné zpětvzetí žaloby podle § 150 o. s. ř., neboť došlo k úplnému uspokojení pohledávky žalobkyně dobrovolným plnění ze strany žalovaného, ačkoliv žalobkyně nedoložila posouzení úvěruschopnosti. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku. 11. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.