17 C 300/2023-20 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 10. 2023 se žalobce jako zletilý syn žalované domáhal zvýšení svého výživného z původních 2 000 Kč, stanovených rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 2. 10. 2019, č. j. 0 P 193/2005-148, na nových 4 000 Kč, a to počínaje od září 2023. 2. Žalovaná ve svém vyjádření doručeném soudu dne 24. 11. 2023 uvedla, že nárok uplatněný v žalobě uznává a souhlasí s výší výživného na svého zletilého syna. Nicméně má podmínku, a to, aby jí žalobce každý rok předložil potvrzení o studiu, aby měla alespoň takovýto přehled o jeho studijním životě. 3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť podle § 153a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen„ o. s. ř.“) jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 5. Podle § 157 odst. 1 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. 6. Žalovaná uznala nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, proto soud postupoval podle § 153a odst. 1 o. s. ř., když rozhodl rozsudkem podle tohoto uznání, jak je uvedeno v bodě I. výroku; rozložil přitom plnění nedoplatku výživného za období od září 2023 do ledna 2024 (neboť výživné na leden 2024 bylo splatné dne 15. 12. 2023) do dvou splátek ve výši 5 000 Kč, které budou hrazeny společně s běžným výživným, jak je uvedeno v bodě II. výroku. K podmínce žalované přitom nepřihlížel, neboť rozsudkem pro uznání nelze žalobci uložit povinnost, aby předkládal žalované potvrzení o studiu; vyzval však žalobce k předložení potvrzení o studiu, což žalobce učinil a potvrzení o studiu soudu předložil. 7. Bodem III. výroku soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu, neboť šlo o zvýšení výživného zletilého dítěte, a matka souhlasila s tímto zvýšením.